Tento článek byl původně reakcí na některé dopisy, ale ve stromu příspěvků zanikal, proto ho vložím ještě sem. Tímto se omlouvám za duplicitu.

Chtěla bych reagovat na předchozí příspěvky a zároveň se podělit o své vlastní zážitky u Apolináře.
První holčička je vytoužené a vzhledem k rizikovému těhotenství i vyležené dítě. Rodila jsem v osmém měsíci vědoma si toho, co chci a věděla jsem, že to nebude bezbolestné. Podle učebnic jsem očekávala nejméně dvanáctihodinový porod. Navštěvovala jsem II. gyn. por. kliniku, ale tam se zrovna malovalo, a tak jsem porodila na I. klinice. Porod byl vyvolaný a od první bolesti trvalo vše 3,5 hodiny.
Porodní asistentky byly laskavé, až do poslední chvíle jsem mohla chodit, ale o míč jsem si musela říci sama, epidural mi nabídnut nebyl. Nepříjemné pocity jsem měla ze sprchy, která je sice krásná, ale spojená se záchodem a špatně větraná (na II. klinice není sprcha tak moderně zařízená, ale záchod je zvlášť a veliké okno poskytuje dostatečnou možnost větrání). Můj celkový dojem z porodu byl takový, že jsem ani na okamžik nezapochybovala o tom, zda chci další dítě.
Druhé těhotenství bylo také rizikové a holčička se narodila ve 37. týdnu. Porodu jsem se nebála a i tentokrát jsem chtěla rodit na II. klinice, což se mi tentokrát podařilo. Takový porod jaký jsem zažila před šesti týdny, bych přála každé mamince. Porodní asistentky byly úžasné a pan doktor také. Příjemná atmosféra, která vládla na porodním sále a usměvavé tváře všech zúčastněných, to všechno mi dodávalo klid a pohodu, přesně to co nastávající maminka potřebuje. Porodní asistentky se nám (mně i ostatním dvěma maminkám) velmi věnovaly. Ukázali mi, jak skákat na míči, který mi velmi pomohl, takže jsem bolesti téměř necítila. Myslela jsem si, že porodím nejdříve večer (bylo 8,00 ráno). Epidurální anestezii mi pan doktor nabídl a já jsem se na ni moc těšila. Opravdové bolesti nastaly až když jsem si lehla na sále na porodní lůžko. Okamžitě volali anesteziologa, ale než přišel z přízemí do prvního patra, tak jsem porodila. Rodila jsem v polosedě a naprosto mi to vyhovovalo. Musím říci, že mně nikdo nenutil do něčeho, co bych nechtěla. Naopak se mě porodní asistentky neustále ptaly, jestli mi to tak vyhovuje. Nastřižená jsem nebyla, ale malinko jsem se natrhla. Klistír jsem dostala a bez něj bych si svůj porod nedovedla představit. Při obou porodech mi holčičky ukázali hned a pak mi je přinesli ještě zabalené na sál. V prvním případě to bylo jen na chvilinku, protože byla malinká. Druhou holčičku mi už na sále přiložili k prsu. Bylo to úžasné.
A když si jí paní doktorka odnesla, rozhodně jsem netrpěla pocitem matky, které "surově odebrali dítě". Manžel u porodu být nechtěl a i když mně to mrzelo, vím, že by u toho druhého porodu stejně nebyl nic platný. A že v tomto případě byly porodní asistentky i pan doktor nad manžela. (to je moje zkušenost a můj názor)
Porodu se zúčastnili i zahraniční studenti a vůbec mi to nevadilo. Naopak bylo velmi milé, když mi před odchodem poděkovali a poblahopřáli lámanou češtinou. Někde se to naučit musí.
Z příspěvků které jsem si přečetla, jsem byla velmi rozpačitá. Souhlasím s paní Marcelou i Hankou. Při svých dvou pobytech v porodnici jsem se nesetkala s maminkou která by měla tak špatné zážitky, jak je popisuje paní Dana. Všechny maminky s nimiž jsem mluvila, byly spokojené. Myslím si, že většina spokojených maminek si své zkušenosti nechává pro sebe, nebo bohužel nemají přístup na internet.
Máme s manželem dvě krásné a zdravé holčičky, které mi u Apolináře pomohli donosit a porodit. Pokud bychom se rozhodli pro třetí děťátko, tak jedině zde, a vřele to doporučuji všem nastávajícím maminkám – jsou nejlepší. (nejen můj názor)