Nedá mně to a musím se zastat naší malinkaté republiky. Svou dceru jsem rodila před 3 lety v jedné menší porodnici ve středních Čechách. Celé těhotenství jsem navštěvovala jednoho gynekologa. Za celou dobu jsem nebyla vyšetřována na klasickém gynekologickém stole, toto vyšetření bylo nahrazeno v případě potřeby vaginálním ultrazvukem. Ultrazvukové vyšetření bylo součástí každé kontroly. Na všechny prohlídky jsem chodila s manželem a z každé jsme si odnášeli CD se záznamem našeho mimi.
To, že pan doktor spíše než lékaře připomínal manažera, ordinace i čekárna byla vybavena moderním nábytkem a květinami jsem považovala za samozřejmé. Možná za zajímavost stojí, že většina prohlídek se odehrála mezi 18 - 22 hodinou, neboť jsme s manželem poměrně vytížení a navíc v této době, jsou hodiny určené pro soukromou klientelu. Vzhledem k mým zdravotním problémům (onemocnění kloubů mimo jiné i kyčelních) jsme se rozhodli pro plánovaný císařský řez. Vybrali jsme si vhodné datum porodu a v den D jsme s manželem dorazili v 8 hodin ráno do nemocnice, kde nás kromě primáře očekával i nás gynekolog. Vše probíhalo ve velmi příjemné atmosféře, já jsem samozřejmě neměla žádné porodní bolesti. Protože jsme se rozhodli, že na přirozený nástup porodu nebudeme čekat. Oholená jsem byla z domova, na vyprázdnění jsem dostala také domů den předem jistý přípravek, takže v nemocnici po úvodních formalitách zahrnující např. ukázku pokoje, kde jsem si vyložila své věci, údaje do formuláře jsem nevyplňovala, sestřička pravila, že na to bude dost čase až budu na sále, že to vyplní s manželem, aby mu to čekání rychleji uteklo. Takže zkrátím-li to v osum jsem přišla, v 9:20 byla Lucinka na světě. V 9:40 jsem již byla probraná z narkózy na svém pokoji a manžel mě vítal s malou v náručí. Malou jsme si na pokoji již u sebe nechali, pediatr ji prohlížel v našem pokoji. První noc se o ní staral manžel, od druhého dne už jsme se starali společně. Jídlo bylo výborné, ale obávám se, že z nemocniční kuchyně nepocházelo. Vše bylo senzační, sestřičky usměvavé, lékaři se culili od dveří s otázkou, zda nám nic nechybí. Pátý den jsme odešli domů.