První děťátko - syna - jsem rodila v roce 1990 "klasickým" způsobem - tedy na hekárně 4 ženský, na porodním sále jsme se sešly 3 a ani plentu mezi nás nedali! Pan primář si odskakoval od jedné ke druhé....Pak jsme se všechny spolutrpitelky dostaly na jeden pokoj - děti nám vozili v pravidelných intervalech jen na kojení, takže jak vypadá ten můj chlap bez peřinky utažené pod bradou, jsem viděla poprvé až 5. den po porodu, den před propuštěním z porodnice......Uplynulo několik let, psal se rok 1998 a já byla opět těhotná - čekala jsem holčičku, vymodlenou berušku - lékaři nám totiž tvrdili, že už NIKDY žádné mimi mít nebudu. Jsem z Břeclavska a do poradny jsem se rozhodla dojíždět do Brna-Bohunic, kde jsem taky v dubnu 1999 porodila. Musím říct, že do poradny jsem vzhledem k rizikovému těhotenství dojížděla jedenkrát za 14 dní, byla jsem objednána na určitou hodinu a kolikrát se mi stalo, že jsme zůstali trčet v zácpě na křižovatce a dojeli jsme pozdě - nikdy nám to nevyčetli, pan asistent přišel naprosto v klidu a s úsměvem....Takové to nohyroztahující vyšetření jsem prodělala jen jednou, ultrazvuků několik - počet si vážně nepamatuju, ale při každém byl se mnou můj muž a později i můj syn. Když jsem měla si 3 týdny do porodu, byla nám nabídnuta a umožněna prohlídka porodnice spolu s maminkama a tatínky, jež se účastnili předporodních kurzů - my jsme je nenavštěvovali kvůli pracovní vytíženosti mého mužíčka. Provedli nás po porodní části, i zde mají pokoje pro jednu rodičku, polohovací postele, monitor.....a pomůcky jako stoličky, míče...Je tu i nadstandartní pokoj s vanou, lůžkem i pro tatínka...Pokoje pro šestinedělky jsou po 2 maminkách, miminka máte u sebe, ale je-li to nutné, necítí-li se na to ta žena, nechají si děťátko na novorozeneckém oddělení. Sestry i lékaři byli moc milí, ochotní s čímkoli poradit třeba ve 2 hodiny ráno, nic nebylo problém.
S jídlem to už bylo horší - měla jsem pocit - a nejenom já - že je pro kojící maminy nedostačující. Domů jsem se vrátila vyhladovělá jak vlk - a to toho normálně moc nesním :-)))))).
Tatínka jsem měla u porodu sice jen posledních 20 minut - poslali ho domů a pak to byla šupovka, takže stihl až finále...., ale bylo to fajn, nikdo nerencal, že neprošel kurzem, dovnitř ho vpustili jen tak, v riflích a botách, aniž by mu nutili nějaký erár, galoše a roušku....V okamžiku porodu bylo na pokoji asi 5 lidiček - porodní asistentka a sestry, všichni mne povzbuzovaly, přišlo mi to jako ve filmu - už jen potlesk chyběl ;o)). Malou mi položili na břicho, pak ji rychle zvážili, změřili, ošetřili pupíka bez mytí ji šupli do peřinky a k tátovi. Celý porod probíhal za tlumeného světýlka, pouze na šití nástřihu si paní MUdr. posvítila do těch partií, kde to bylo potřeba. Myslím, že moje dcerka přišla na svět velmi krásnou, šetrnou cestou, bez jakýchkoliv pomůcek na tišení bolesti což o narození synka říci nemůžu. Nejen že jsme v každé poradně musela lézt na kozu a lékařka se ve mně porýpala jak instalatér, pak mne nechali stát s odtékající vodou 2 hodiny na studené chodbě, než se uvolnilo místo na hekárně, dostala jsem injekci na otvírání a v zápětí další na bolesti..nakonec mi malého bezdůvodně vycucli zvonem - jsem astmatik, ale já už v té době byla naprosto bez problémů, takže bych to zvládla sama, vím to, ale ONI rozhodli a na nic se mne neptali - já měla tehdy 19 let, byla jsem vykulená svobodná mamina....Syn přišel na svět za záře operačních světel, dostal pleskanec přez zadeček, na hlavičce měl bouli od zvonu......a přinesli mi až pak, vykoupaného a staženého jako ve šněrovačce....Ale i tak, možná díky nevědomosti a mým 19 rokům, byl i porod mého syna nádherný zážitek!
A jestli bude ještě někdy nějaké DALŠÍ miminko, věřte mi, že BOHUNICE to jistí!!!!!!! :o))))))))