Přečetla jsem si reakce na tento příspěvek a musím říci, že v podstatě souhlasím s Radkou a Evou. Dítě musí mít určité mantinely, co se smí a nesmí. Myslím si, že nemohu svému dítěti dopřávat svobodný rozvoj osobnosti na úkor jiných. Dítě bude vždy žít mezi ostatními - dětmi i dospělými a musí se postupně učit, že i ti ostatní mají nějaká práva, city, něco chtějí, něco ne, něco se jim líbí, něco jim vadí ... A pokud s tím nezačneme od malička, bude to pak těžší - pro nás i pro dítě.
Ostatně si myslím, že v tom základním asi budeme většinou zajedno, problém bude (jak píše Eva) právě v tom rozlišit to podstatné od malicherností typu špinavého trička a rozbitého talíře (to pro příklad). Pro mou kolegyni je třeba nepochopitelné, že se Ondry každý večer ptám, co chce ráno k snídani (připravuji snídani dřív než ho budím do školky). Já zas nevidím důvod, proč zrovna v tomhle vnucovat dítěti svou vůli (a přidělat si zbytečně o problém víc) - vždyť mně to nic neudělá, když mu vyhovím.
A pokud jde o ten konkrétní případ s pobíháním po obchodě - ani já bych nečekala, že Ondra bude stát při nákupu vzorně vedle mne. To že dítě mamince při nákupu "zdrhne" je zcela běžné - na to stačí chvilka nepozornosti (a myslím si, že Lucka reagovala přiměřeně, když Lukáškovi vysvětlila, že se to, co dělá, se v obchodě nesmí). Nicméně já jsem se vždycky snažila, aby Ondra po obchodě moc nepobíhal, zvlášť když byl menší - dílem z ohledu na spolunakupující a hlavně pak z důvodů "bezpečnostních", protože ještě dneska občas nevím, co se mu v té jeho makovičce vylíhne za "geniální" nápad, natož tenkrát. Takže nikdy nebylo vyloučeno, že v zápalu nějaké hry nebo myšlenky se rozhodne vyšplhat na regál, přehlédne hromadu umně vyrovnaných konzerv nebo se rozhodne důkladně prozkoumat nějaké vystavené zboží. Spíš jsem se vždycky snažila ho zabavit tím, že jsem mu dala něco na prohlížení (třeba reklamní leták) a nebo jsem prostě ukazovala něco na věcech (třeba barvy), které jsem si vybírala.
Tak jsem se nějak rozepsala, ale tohle je podle mého opravdu problém, s níž alespoň já zápasím dnes a denně. Hledání toho, kam postavit ty "mantinely" tak, abychom dítě na jedné straně zbytečně neomezovali a nechali mu dost prostoru pro rozvoj vlastní osobnosti, a na druhé straně tak, abychom si doma postupně nevychovali malého sebestředného grázlíka. Takže se těším na další názory, jak se tím potýkáte vy.