Mám velmi podobné zkušenosti. Můj syn taktéž začal číst sám ve čtyřech letech - i když čtení patřilo pouze k nepatrné části toho, co zvládl před nástupem do školy (sklony k matematice, zeměpisu i např. jazykům byly výraznější - čtení byl jen prostředek, jak získávat informace nezávisle na dospělých).
Vybrat speciální školu v našem městě nebylo možné, syn nastoupil do běžné ZŠ s dobrou pověstí. Po prvních dnech vyučování jsme s manželem situaci zhodnotili asi následovně: do školy bude chodit, protože musí (zákony), ale pokud chceme vytěžit něco z jeho nadání a vloh, je to pouze na nás.
Paní učitelka syna posadila do poslední lavice, bez souseda - aby neotravoval, když už všechno umí atd... Chápu, že je to i pro ni těžké, má-li ve třídě 25 dětí, některé s poruchami učení, ale v našem konkrétním případě se nijak nesnažila syna motivat, naopak.
Opravdu je vše na nás, na rodičích - kroužky, mimoškolní aktivity, bohatý program (dostat prvňáka v rámci jedné školy do kroužku pro starší děti je téměř nemožné).
Také vidím řešení v přechodu na víceleté gymnázium - proto mě vyděsil návrh ministra školství tato gymnázia zrušit (MF DNES 28.6.).
Ještě k tématu číst či nečíst před nástupem do školy. Ze zkušeností ze svého okolí, kdy spousta známých pod vlivem toho, že náš syn čte už dávno, učila své děti číst před nástupem do školy, mám takovouto zkušenost: 6-7 leté dítě (časté odklady) není jistě problém naučit číst, ale ty děti, které k tomu "nedojdou" sami používají tuto znalost jen na předvádění před příbuznými, takřka nikdy si nevezmou knihu aby si četly jen tak pro sebe. Tyto děti se během prvních let školy srovnají, předškolní snaha rodičů je nijak nepoznamená a vzhledem k ostaním předmětům se ani výrazně nenudí.