První dceru jsem rodila v malé okresní nemocnici a taky to nebyl tak velký horor, a to jsem měla komplikace. Mám možná štěstí, ale vždy, když jsem o něco důrazně, přesto slušně, požádala, bylo mně vyhověno. Dokonce sestra nechala manžela na sále (po porodu) 3 hodiny se mnou a dcerou a to tehdy ještě taky nebylo samozřejmostí. Každý svého štěstí strůjce. Vím, že to není vždy jednoduché a chce to i trochu štěstí, ale zkusit se to dá pokaždé. Dneska už existuje dost porodnic kde se opravdu snaží. Musí se samozřejmě mluvit o tom špatném, ale nemá se zapomínat na ty dobré a vše pouze odsuzovat. V Podolí se mě i ptali jestli chci klystýr a oholit. Doktor byl na mě tak milý, že mě snad přešly i bolesti. No nic, přeji všem jen ty dobré porody, ať už doma (to chce vážně trochu odvahy) nebo v dobré porodnici (to je pohoda).
Aja