Milá paní Lacinová,
nemohu nereagovat na Váš příspěvek, protože mne opravdu zahřál u srdíčka. Na porod u Apolináře vzpomínám také moc hezky, hlavně na skvělé chování lékařů a sestřiček. Mám kluky, dvojčata, narodili se taktéž v 37. týdnu těhotenství. Předtím jsem to trochu přehnala s vánočními přípravami (až dnes si uvědomuji, jak moc jsem riskovala) a od 28. prosince do 26. ledna jsem si poležela na gynekologicko-porodnickém oddělení. Vzhledem k tomu, že nejsem nijak zvlášť náročná a nestýskalo se mi po manželovi (jsme z Prahy, tak za mnou chodil denně), byl to super odpočinek. Porod proběhl císařským řezem v epidurální anestezii. Sice jsme s lékaři doufali, že porodím normální "cestou", ale po asi 8 hodinách došli lékaři k závěru, že to prostě není možné. Můj strach z řezu v epidurálu chápali a dokonce jsme si na sále moc hezky popovídali. Krásně také vzpomínám na následný měsíční pobyt na neonatologickém oddělení, kde jsme miminka "dopékali". Opravdu (alespoň v mém případě) skvělý zážitek. Když jsem před lékaři konstatovala, že je zázrak, že se podaří zachránit i miminka, která jsou opravdu malinká a dost předčasně narozená, bylo mi mile vysvětleno, že nikoliv oni, ani technika, ale příroda sama zvládne ten nejlepší kus práce.