Anglicky jsem se naucila az ve svých 18 letech, kdy jsem odjela do Holandska a tam se seznámila s jihoafričanem anglického původu. Angličtinu jsem do te doby ve škole nikdy nemela a znala jsem pouze nekolik zakladnich slovicek, asi tak 200. V holandsku jsem se naucila alglicky velmi dobre, zato ma holandstina je mizerna. asi po roce, kdyz jsem uz mluvila anglicky obstojne, jsem zacala cist knizky, i kdyz jsem tomu moc nerozumela, ale na konci prvni knihy uz to davalo smysl. Psat jsem se naucila, kdyz bylo potreba napsat anglicky e-mail. V cizine jsem zila bez cestiny asi 8 let. Ma mluvena a ctena anglictina je na vysoke urovni, pri urednich dopisu si 100% jista nejsem, to si ale nejsem ani v cestine. Cesky uz zase mluvim bez prizvuku, v anglictine nejaky prizvuk (ale urcite ne cesky) zustal.
čtu radeji anglicky, protoze ceska slova jsou prilis dlouha a cesky ctu pomaleji. Mluvim radeji anglicky. Lidi mam rozdeleny na ty na ktere mluvim cesky a na ty, kteri mluvi anglicky. Je pravda, ze ma psana cestina se zhorsila. urcite to ale stalo za to, ze umim anglicky.
stale plati heslo: Kolik umis jazyku, tolikrat jsi clovekem