Markéto, ptát se můžeš, nicméně to, že DVA DNY PO PORODU se něco stane s dítětem přeci není problém porodu doma :o) Můžu rodit v nemocnici, a přeci tou dobou už se mi může dítě vesele dusit ve svém dětském pokojíku...

Jinak mne když se v porodnici stalo to samé, tak jsem se neobtěžovala se sháněním sestry, protože mi přišlo zbytečné běžet za sestrou a mezitím nechat díttě dusit - prostě jsem ho chytla tak, aby bylo hlavou dolů, takže tekutina, kterou se malá dusila, zčásti vytekla, zčásti byla vykuckaná. Kdyby se mi to stalo doma, udělala bych to samé. :o)

Respektive nikoli "kdyby se mi... udělala bych...", ale "když se mi... udělala jsem..." - já už totiž dítko úspěšně topila ve vaně či dusila jídlem... Což mě přivádí k myšlence, jestli třeba zrovna pro dušení se nebude daleko rizikovější období zhruba mezi šestým a dvanáctým měsícem. Tedy doba, kdy už je dítko poněkud živější, kdy už chce sedět a lézt, takže je větší riziko, že ve vaně sklouzne hlavou pod hladinu.... kdy se přemisťování z místa na místo kloubí se zvědavostí a strkáním všeho možného do pusy a navíc schopností uchopit už i droboučké předměty, takže se zvyšuje riziko vdechnutí cizího tělesa... kdy se dítě začíná přikrmovat tuhou stravou, takže opět - může dojít ke vdechnutí cizího tělesa, protože se dítko teprve učí baštit kousíčky potravy a ne vždy to musí proběhnout hladce... Rozhodně by mě nenapadlo jít si v půl roce lehnout do nemocnice, co kdyby náhodou něco... ale co mne napadlo je napsat si k telefonu viditelně kartičku s nejdůležitějšími čísly (toxikologie, záchranka, požárníci) - i když teď můžu znát tísňová volání jako když bičem mrská, nedám ruku do ohně za to, že si ve stresu na ně vzpomenu.

:o) S.