Deniso,
mám to ohromné štěstí, že takové rodiny znám. Neodvažovala bych se říci, že je pro ně postižení dítěte požehnáním. Ale srovnali se s ním, a to obdivuhodně. Samozřejmě, že by si tento fakt přáli změnit, vědí a jsou smířeni s tím, že to nejde. Znám třeba rodinu, kde narození dítěte s postižením skutečně prohloubilo vztah mezi rodiči, dalo jim jistotu v toho druhého, že až přijdou v životě další krize, zase je spolu zvládnou. Pokud s nimi trávím čas (a znám je dobře), je mi s nimi příjemně. Jsou optimističtí, veselí, prostě báječná normální rodina.
Ale ten můj předchozí příspěvek vyšel i z reakce na poznámku, že "přežívá silnější". Protože opravdu nevím, kdo je kdy silnější. Takže osobovat si právo někomu upřít život, protože on je teď ten slabý, je pro mě osobně už za hranicemi etického uvažování a jednání.
Nechci tím však tvrdit, že jiný názor je apriori špatný, je to hodně citlivá oblast, v níž rozhodně neexistují jednoduchá řešení.
Přeju všem pohodová a příjmená těhotenství a spokojené mrňouse.