Se společným spaním mám bohaté zkušenosti a celkem souhlasím s předchozími příspěvky. Jen bych zmínila, že poté co se náš starší syn nedal žádným způsobem udržet ve své posteli, začali jsme rozlišovat, kdy nám jeho chození za námi opravdu vadí a kdy ne. Dospěli jsme k závěru, že chceme mít klid hlavně večer, než jdeme spát a v noci už nám to nevadí. V tom smyslu jsme se s ním dohodli (asi ve 3-4 letech, předtím byly roky, kdy jsme se snažili donutit ho k něčemu, co on z nějakého důvodu prostě nedokáže) a najednou se nám všem ulevilo. Sice bylo občas těsno, ale byl klid. Před jeho pátým rokem jsme pořídili palandu, na které bude spát "až bude velký". To zabralo - už na ní spí a k nám spát nechodí, ale budí se a kontroluje, kde jsem.
Z mého pohledu je tedy lékem čas, ale třeba přijdete na něco jiného.