Marketo, ale musim plne souhlasit a je mi lito . Lito je mi to proto, ze by bylo fajn, kdyby porod byl skutecne samozrejmy a jednoduchy proces, ale neni. Nase babicky velmi casto pri porodech umiraly umiraly v pomerne vysokem poctu i novorozenci. Muze nastat x komplikaci.

Pokud se tedy nebudeme zabyvat jen porodem, kdyby dite neco polklo neni dobry princip ho obratit hlavou dolu a busit mu do zadicek, to plati jen nekdy, v mnoha pripadech je nutno stisknou silnym uderem branici a to bych si tedy u ditete netroufla ani za nic. Jako byvala sestra (pracovala jsem 5 let mezi gymplme a VS na chirurgii) take obcas poskytnu prvni pomoc pri nehode nebo kolapsu, pokud se v okoli nachazeji jen cumilove... ale rvu na ne aby okamzite zavolali pohotovost. To, ze bych si treba v krajnim pripade dokazala nejen pichnout injekci, ale i dat infuzi nebo transfuzi, nebo to udelat nekomu potrebnemu neznamena, ze bych to bezne delala, snad jen v naprosto krajnim pripade ( epidemie, valka atd. kdy proste i sestra nekdy v nedostatku casu a odbornych sil zastoupi lekare, aby zachranila zivot i kdyz si je vedoma rizika, ktere podstupuje, je to lepsi nez nechat nekoho zemrit bez pomoci).
To ze by zena mela byt schopna v krajnim pripade i sama porodit, neznamena ze by to mela riskovat a je hrozne kdyz to dela ze strachu z chovani naseho personalu. Proboha vzdyt staci, aby dite melo omotanou pupecnikovou snuru kolem krku a zemre na nedostatek vzduchu... Skutecne mi z toho jde mraz po zadech.
Byla bych pro prijatelny kompromis, rodit doma, ale v pritomnosti dobre porodni asistentky. Tak si matka muze naplnit vsechna sva prani po tom, aby s ditetem byla hned po porodu co nejvice, ale dite by melo dobrou peci pro pripad komplikaci. Jak jsem uz psala dite nemam ,ale videla jsem x komplikaci u veci, ktere meli jit jako po masle a rozhodne bych je u sveho (v mem pripade vymodleneho) ditete neriskovala.
Ale rozhodne by se nektere porodnice meli zamyslet a nejen zamyslet nad svym pristupem k rodickam, protoze nekde to je skutecne hruzny zazitek, ktery matku provazi cely zivot.

A rada bych pripomela, ze to, jaky je zivot riziko si asi tezko nekdo muze uvedomit vic nez ja....a presto netravim zivot po nemocnicich, ale chodim volne po venku, jen proste vim, co se mi muze stat a co v krajnim pripade muhu udelat, abych si zachranila zivot, i co by mi prineslo treba jen malou nadeji, abych se dozila prijezdu sanitky, nebo kdy by se nedalo delat vubec nic....