Kamilo, souhlasím s Grizzličkou, že to, co hlásáš je pouhá utopie. Já jsem po neplánovanym otěhotnění měla štěstí, že partner se k tomu postavil čelem, ale kdyby ne, hodně bych váhala, jestli si dítě nechám (ta situace nenastala, takže nejsem schopna říct, jak bych nakonec reagovala). V okolí mám několik neplánovaně otěhotněvších kamarádek - všechny, jejichž přítel se k tomu postavil jako můj, už mají mimča, ale pak tu jsou dvě, jejichž partneři je přemlouvali k potratu (aby nemuseli platit výživné), protože od začátku věděli, že dítě prostě nechtějí a starat se o ně nebudou. Tečka. Ještě nechápali, proč holky s potratem váhají. Nakonec jedna z nich na potratu byla - teď chodí s někym jinym, studuje na Vš a doufá, že až bude vhodný čas, založí rodinu - kdyby to neudělala, byla by sama s možná dokončenym středoškolskym vzdělánim, bydlela by u rodičů,z nichž otec je invalida, takže všechny by živila její 55-tiletá matka. Neměla by moc dobré vyhlídky, že v dohledné době najde přítele ani perspektivní zaměstnání. Druhá z těch holek se rozhodla, že si dítě nechá. Od otce dostává pár korun, neb je nezaměstnaný, 3 měsíce proležela v nemocnici kvůli rizikovému těhotenství - dost možná bylo rizikové i kvůli stresu, bydlí v garsonce u maminky a narodilo se jí nevidomé dítě, takže se mu bude muset věnovat ještě hoooooodně dlouho a vyhlídky na růžovou budoucnost (speciální a tudíž drahé hračky, vlastní byt, partner, zaměstnání) jsou opravdu minimální. Straní se lidí a žádný poslanec ani Kamila jí nepomůžou.

A ještě k tomu, že člověk má spát jen s tím, kdo v případě potřeby přijme roli otce: Vim o holce, kterou opustil manžel po IVF, když čekala trojčata - nemusím snad dodávat, že IVF je velmi plánované rodičovství. Chlapi prostě utéct mohou, holky ne a proto MUSÍ rozhodnout, co SAMY ZVLÁDNOU. Nikdo nemá právo je za to kritizovat - obzvlášť pokud se neocitnul ve stejné situaci.