Jani,
Petřík mi takhle nakrmil Natálku popkornem a lentilkama.Jednou mi jí taky vyklopil z kočárku. Jela jsem s ním na hřiště a on si v půli cesty vzpomněl,že chce pít. Z tašky na kočárku jsem mu vyndala jupíka a dala mu ho. Po napití jsem ho chtěla umístit zpět do tašky,protože nemám ráda otevřené věci na jídlo,pod kočárkem. V okamžiku,kdy jsem se sehnula k tašce Petřík popadl kočárek za rukojeť a zhoupnul ho,tak,až Naty vypadla ven. Naštěstí se z košíku vysypal nákup a hračky na písek,takže Naty neskončila na betonu,ale na taškách. V kočárku jsem měla natažené chrastítko od Maxi Cosi a to jí chytilo za nožičky a přibrzdnilo. Jinak by se ten nákup nevysypal a ona by padla přímo na beton. Byla jsem hrůzou úplně vedle. Musela jsem Petříka poslat tři kroky přede mnou,protože jinak bych ho snad v tu chvíli roztrhla vejpůl. Naty jsem vzala na prohlídku do nemocnice a naštěstí jí nic nebylo. V té době jí bylo teprve 2,5 měsíce. Od té doby jsem nenechala Petříka ke kočárku ani přiblížit.Všechno se to seběhlo během pár vteřin,ale já si to budu pamatovat už celý život. Já jsem katastrofickej typ. Když někam jdu,tak si nejdřív všechno prohlédnu,řeknu si,kde by se dětem mohlo něco stát a pak udělám opatření. Manžel mi říká,že dětem musím nechat svobodu,ale já mám šílenej strach,že se jim něco stane. On to tak neřeší a říká,že taky pořád někam lezl,jako Petřík. Zrovna dneska jsem si vzpomněla,jak jsem na Palmovce s kamarádama jezdila na bruslích ze strašného zledovatělého kopce. Dole končil silnicí. Kdybych jednou takhle nachytala Petříka,tak ho roztrhnu,jak hada.:o))

Tinas