Příspěvky o všech porodnicích v Brně jsem pročetla několikrát v průběhu těhotenství a i přes to, co je zde napsáno, jsem se rozhodla pro porod u Milosrdných bratří. A nelituji toho.
Termín porodu byl vypočítán na konec června, ale našemu chlapečkovi se na svět nechtělo a tak jsem několikrát byla v porodnici na kontrole, až jsme se domluvili na vyvolání porodu. Již pár dnů před původním termínem jsem do porodnice zavolala a požádala o nadstandartní pokoj. A měli jsme štěstí, v sobotu, kdy nás přijali, se pokoj uvolnil a manžel tak mohl být se mnou i v těch hodinách, kdy jsem už chtěla mít porod konečně za sebou.
Porod byl vyvolaný, dopoledne jsme odešli na porodní sál, který byl velmi hezky a posléze jsem zjistila, že i prakticky, zařízen. Odpoledne, když porod postupoval pomalu, byla mi dána po doporučení infuze, porodní asistentky byly velice milé, doporučovaly mi měnit polohy, ukazovaly mi ty vhodné, pomáhaly mi se vším, ptaly se, zda něco nepotřebujeme, pravidelně sledovaly ozvy a stahy, ale v porodním boxu byly naprosto minimálně a nechaly nás s manželem o samotě, což mi hrozně vyhovovalo. Rodila jsem celkem 14 hodin, vyzkoušela vanu s teplou vodou a všechny pomůcky, které byly dostupné, ale hlavně poznala kouzlo porodní stoličky, na které jsem strávila většinu času. Lukášek si dal na čas a protože to byl malý obřík (porodní váha 4.30kg), porodní asistentka mě oholila, nastříhla, lékař použil zvon, aby mi pomohl. Před porodem jsem nechtěla holení, klystýr, zavrhovala zvon nebo kleště. Po svém prvním porodu vím, že to vše, pokud je použito po diskusi s rodičkou a s jejím svolením, může pomoci. Už jsem nevěřila, že někdy odejdu z toho porodního boxu a že uvidím své vysněné miminko, ale stalo se. Lukáška mi dali hned na bříško a po všech těch útrapách bylo najednou všechno fantastické. Mé komplikace sice ještě nebyly u konce, protože jsem neporodila placentu a bylo nutno ji odstranit manuálně, ale "moje" porodní asistentka mi při probuzení z narkozy připadala jako bílý anděl... Zkrátka personál na porodním oddělení je nesmírně milý, vstřícný a, což je nejdůležitější, velmi profesionální.
Moc jsem se těšila, že s Lukáškem budu hned po porodu, začnu hned kojit, budeme si sebe navzájem užívat.
Bohužel to nešlo, ale manžel si pro Lukáška na novorozenecké oddělení mohl přijít kdykoli jsme chtěli a neustále nás sestřičky ujišťovaly, že je přece náš a s náma je mu nejlíp. Není to to nejlepší povzbuzení?? Po několika hodinách jsem sice nemohla vstát ještě z postele, ale chtěla jsem začít kojit, sestřička mi řekla jak na to a pak už se Lukášek nechtěl odtrhnout. Teď je mu pět měsíců, pořád plně kojím, se moc šikovný a za to všechno jsem vděčná nejen svému manželovi :-)), ale i těm hodným lidem U Milosrdných bratří. Vím, že příště budu rodit zase tam. Jenom škoda, že nadstandartních pokojů tam není víc, příště jej určitě budu chtít zase, protože přítomnost manžela v prvních dnech byla nutná a vím, že bez něj bych nebyla schopná se o našeho chlapečka postarat. A na normálním pokoji by se mnou být nemohl.