Zdravím,
Lucie, i já Vám musím dát za pravdu.
Rodila jsem v Brandýse. Pomalu jsem se otvírala. Nicméně na 3,30 h jsme volali tatínka. ve 4,00 jsem byla informována, že půjdem na to. Co čert nechtěl přivezli jinou "protekční" pacientku. Nemíním tady komentovat odkaz o připlácení atd., o tom to není. A je pravda, že za "peníze" a po známosti jednají s lidmi slušněji než bez nich. Chápu, že pokud chce někdo soukromí, koupelnu na pokoji, či celodení návštěvy, nebo cokoliv jiného, připlatí si je. Já jsem o nic takového nestála. Očekávala jsem pohodu a profesionalitu... Dle mého názoru by měla být samozřejmostí. Už třeba jen proto, že jsem 8 let pracovala a řádně platila nemalé zdrávko. Ale hlavně proto, že je to lidské a pro ženy, které rodí i potřebné.
Jednalo o blízkou příbuznou pana doktora, který Brandýské nemocnici pracuje, který si ji sám přivezl právě na porod a tento porod také, proti všem předpisům sám provedl. Což beru, kdybych tu možnost měla, také bych jí zřejmě využila. Nicméně ne na úkor někoho jiného! Nikdy Brandýsu neodpustím to, že mě to stálo císaře. A to díky tomu, že když zmiňovanou paní přivezli, místo toho, abych šla na sál já, jak bylo již rozhodnuto a dohodnuto, bylo mi řečeno, že jde paní, a já musím, ještě počkat, jelikož mám stále "branku" (která předtím nevadila, nutno říci, že v 7,30!!!!!, kdy jsem se tedy konečně dostala na sál, jsem ji měla stále).
Takže od cca 4,45 do 7,00 jsem měla velmi silné stahy, a sice nejsem doktor, ale jsem přesvědčena, že bych byla porodila normálně. Po sedmé, kdy jsem byla konečně na porodním jsem již žádné stahy neměla. Trochu zabral oxitocin, dle porodní sestřičky a doktorky při každém stahu a zatlačení byla vidět hlavička, bohužel už nebylo sil dál. Po pravdě, když přišel pan primář, ač mne velmi neurvale "prohrábl" (což jak mi dá každý zapravdu nemá s upjatostí nic společného) a rozhodl o císaři, byla jsem šťastná jak blecha. Protože už jsem se, po 13h co mi odtekla voda, o malé bála.
První den dva jak jsem byla po narkóze, mi bylo vše tak nějak jedno, ale pak mi to začalo pomalu docházet. Chlapečka mi ukázali krátce po probrání z narkózy, za celý den mi ho přinesli jen 2x. Nikdo se neobtěžoval ani jedenkrát mi vysvětlit jak ho přiložit k prsu. Když se mi to konečně podařilo, přišla dětská sestra, odervala mi ho, ano doslova odervala od prsu, a když jsem se zvládla ohradit, že se teprve nyní přisál, odpálkovala mne slovy, že to stačí. Po převozu z pooperačního mi malého nedali, kvůli žloutence, že prý nemají dost inkubátorů, tak to bylo i 3. a 4. den. Nejdřív jsem si říkala, že je to pro něj dobře, pak mi postupně docházelo, že mi ho vůbec nenosí na krmení a že to maličké, co tam stále bez utišení brečí je on. Moje chyba byla, že jsem, když si to vezmu zpětně o něj víc nebrala. V tu chvíli mě ani nenapadlo, že bych se na něj mohla třeba jít na sesternu podívat nebo ho pochovat. Nikdo mi to nenabídl a mě to došlo, až když jsem ho měla u sebe.
Takže 5. den jsem si o malého řekla inkubátor, neinkubátor.
A nyní začal boj s kojením. Jediné, co jsem si mezitím zvládla přečít, byl ofocený manuál o kojení, který mají na okně. Pro dokreslení obrázku uvádím, že teprve tam jsem se dočetla, že se mají před kojením umýt ruce. Je to logické, mě to však nedošlo a sestrám to bylo fuk. Kulíšek už byl zvyklí na flašku a nutno říci, že to se mnou nikdo nekonzultoval. Prso měl na spaní. Takže kdykoliv jsem ho přiložila, usnul, jen co jsem ho položila, plakal. Místo 50ky, co měl vypít, pil 5,10...Takže jsem pernamentně kojila. Místo podpory sester jsem byla neustále pod tlakem, že jsem krkavčí matka, která nechce dát malému najíst. Když jsem se jednou ohradila, že chci malého kojit, byla jsem "informována", že mu mám dát nejdřív z flašky a pak z prsu!!! Při raní kontrole dětské doktorky po 1. dnu zápasení, jsem byla upozorněna, že stojíme na váze. Místo toho, aby sestra vysvětlila, že po dnech Nutrilonu, kojíme, dala se do mne ve stylu, kdy jsem naposled kojila a ať hned okamžitě dám malému napít. Postavila se nade mne,celá nervózní a já byla z ní. klepaly se mi ruce, nepodařilo se mi hned, aby se drobíšek přisál a ona místo toho, aby mi pomohla radou, chytla velmi neurvale mé prso a hlavu malého a narvala mu ho do pusinky.
No prostě horor. Absolutní opak toho, co slibovali při "dnu otevřených dveří".
Děkuji všem, že to se mnou vydrželi a dočetli až do konce. Ač je to už rok a půl, stále je to ve mě. A soucítím s Lucií. Protože jsem zažila totéž a nechápu paní, která tu zkušenost nemá a možná ani mít nebude, která ji napadá. Konec konců, pokud chce v Brandýse rodit, ať rodí.
Snad jen jestli mohu doporučit budoucím maminkám, určitě stojí za to se zajít podívat do pražské porodnice U Apolináře. Příjemné, čisté a osobní prostředí. a přístup ke kojení 101%. Navíc, což také není k Brandýsu ke cti, tady, pokud nějaká maminka kojí a může, odstříkává své mléko, pro ta miminka maminek, kterým se to nedaří a nebo nemohou. Toto mlíčko se nepodává z flašky, ale přes injekční stříkačku pomalu a trpělivě! Za to v Brandýse, když paní, která byla se mnou na pokoji, odsála 200ml a odnesla ho sestřičkám, ty si ho sice vzali, ale nepočkali ani až odejde a vylily ho před ní do umyvadla!!!
Na závěr přeji všem budoucím maminám, ať vše dobře klapne.
Jájina