Ačkoliv jsme z Prahy, kde je několik porodnic, nakonec jsme si s manželem vybrali porodnici ve Vrchlabí, která si nás získala velmi vstřícným přístupem lékařů a sestřiček. Sice se na nás všichni dívali skrze prsty a mysleli si, že jsme blázni a dokonce i vyhrožovali, že chceme miminku ublížit, ale my jsme se nedali. Při naší první návštěvě nás milá a usměvavá sestřička provedla celým oddělením a vše podrobně vysvětlila. Jelikož jsem neměla žádné osobní zkušenosti s nemocnicí a také jsem čekala naše první miminko, měla jsem opravdu velkou spoustu otázek, na které mi tato milá sestřička celou dobu trpělivě odpovídala a tím mi tak dodala odvahy, že jsem se na porod našeho drobečka začala dokonce těšit. Před plánovaným termínem porodu jsem porodnici navštívila ještě třikrát a vždy jsem měla ty samé zkušenosti.

6.srpna večer mi praskla plodová voda, tak jsme s manželem posbírali připravené tašky pro nás i miminko a vyrazila směrem na Vrchlabí. Cesta nám trvala hodinu a půl, kontrakce jsem měla po sedmi a pak po pěti minutách, ale i to se dalo v autě zvládnout. Rozhodně jsme se nebáli, že nedojedeme. Pro případ nouze jsme měli připravený i plán B (seznam porodnic po cestě), kdyby se něco přihodilo. Do porodnice jsem dorazili v půl jedné v noci, kde nás opět přivítali s usměvem, poslechli si naše miminko na monitoru, vyšetřili mě a protože jsme chtěli být s manželem spolu a bohužel všechny nadstandardní pokoje byly obsazené, bez řečí a s pochopením nás ubytovali na normálním pokoji, kde manžel mohl se mnou přespat. Já jsem popravdě toho moc nenaspala, protože miminko se hlásilo každé 3 minuty a každých 10-15 minut ho chodila kontrolovat velmi hodná a příjemná paní porodní asistentka. Kolem šesté ráno, mi pomohla společně s manželem do sprchy, kde jsem si odpočívala na balonu. V 9:48 se nám potom narodil náš Adámek. Nejprve jsem chtěla rodit do vany, ale Adámek nějak pospíchal na svět, takže jsme ji ani nestačili napustit a náš chlapeček se narodil na porodní stoličce bez žádných zákroků a stříhání, což je dnes běžné téměř ve všech porodnicích. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsme si vybrali právě Vrchlabí. Nikdo mi do porodu nemluvil, ani mě neokřikoval, ale všichni se mi naopak snažili vlídným hlasem poradit a pomoci. Jsme jim za to s Adámkem velmi vděční.

Nejkrásnější chvíle přišla hned po jeho narození, kdy mi ho položili na bříško a mohli jsme se tak na sebe poprvé podívat. Adámek voněl jako čerstvě vylovený kapřík a jen tak si nás prohlížel, ani neplakal. Po porodu placenty dali chlapečka manželovi a všichni tři jsme se přesunuli na pokoj, kde nám sestřička poradila s kojením. Naštěstí Adámek byl šikovný hned od začátku, takže dneska ve čtyřech měsících váží 8 kilo a měří 70cm.

Vrchlabí bylo úžasné v tom, že mi miminko nikam neodnášeli na vyšetření, naopak mě vždy požádali, abychom šli s nimi, kde nám vysvětlili, co mu budou dělat a my jsme tak z ničeho něměli strach. Po celou dobu byl Adámek s námi a musim říci, že téměř vůbec neplakal, jen se tak díval a neustále si nás prohlížel. Druhý den nás potom přestěhovali na nadstandardní pokoj, který připomínal spíše pokoj v hotelu než nemocnici. Jídlo bylo také dobré, takže opravdu na nás Vrchlabí zapůsobilo a těšíme se, že si tam zajedeme ješte pro Adákovu sestřičku nebo dalšího brášku.

Tímto bych chtěla poděkovat všem v porodnici, zvláště pak paní doktorce Korbelářové, která se o nás starala při popodu našeho miminka. Děkujeme.