Milá Ludmilo!
Plně tě chápu. Kojím svého syna už skoro dva roky a občas si připadám degradovaná na bradavku. To, co popisuješ, jsem si užila několikrát. Kojení jednou za noc či ráno místo snídaně se v době zoubků nebo při nastydnutí změnilo v teror, jaký ty prožíváš nyní. Mně se pak vyplatilo vzít malého k sobě do postele- jako obvykle- ale lehnout si na břicho. Zpočátku plakal, pak se vztekal,snažil se mě obrátit, ale nakonec se přitulil a usnul. Dle stavu sil jsem buď usnula dřív než on, pak u nás v posteli zůstal až do rána, nebo jsem ho potom přesunula do postýlky a k nám do postele přelezl až ráno, jak je u nás zvykem. Útěchou mi občas a stále je, že až se bude vracet z mejdanů, tak si snad na mámin prs už nevzpomene....
Zdravím milada