Ahoj těhulky,
5.11.2003 se nám v Nera narodil Nicolas. Pro Nera jsme se s manželem rozhodli snad ještě dříve než jsem věděla, že ho čekáme.
Těhotenství probíhalo bez problémů až do jednoho telefonátu z genetické laboratoře....
Nevěděla jsem co si počít a nevěděla jsem co znamenají různé lékařské termíny. Byl pátek odpoledne a můj gynekolog už neordinoval. Obvolávala jsem s manželem porodnice a snažila se zjistit co držím za zprávu, které nerozumím. Sestra mi ji předávala s útrpným pohledem a já propadala panice.
V každé porodnici nás odbyli, že "můj" gynekolog mi vše vysvětlí. Čekat celé dva dny bylo nemyslitelné. Zavolala jsem i do Nera. Sestra na ambulanci si vyslechla můj ubrečený hlas a řekla ať počkám, za chvilinku mi příjemný mladý lékař po telefonu vše vysvětlil a přislíbil, že ještě sám zavolá do té laboratoře, protože mé vysvětlení je neúplné. Po dvaceti minutách jsem mu volala opět.
Udělal jak slíbil. čekání do pondělí bylo hrozné, ale už ne tak beznadějné.
Můj gynekolog mě poslal na doktorem z Nera avízované vyšetření - Amniocentézu a čekalo se na výsledek. Která toto podstoupila ví, jak je těžké čekat na verdikt. Vše dobře dopadlo.
Koncem 34týdne, nám ultrazvuk ukázal, že naše miminko je tvrdohlavé už v bříšku a nechce se otočit.
Vše nasvědčovalo, že to bude cvalda a já jsem malá (159cm), můj gynekolog si myslel, že případná sekce není odvěci. Jelikož po Amniu jsem patřila na "vyhlášené" pracoviště U Apolináře, požádali jsem pana profesora Hájka o konzultaci. Při asi 30 vteřinovém vyšetření mě dobrých 20 minut přemlouval k přirozenému porodu.
Smířená s KP a velikostí miminka jsem začala čtyři týdny před plánovaným porodem docházet do Neratovic k příjemnému panu doktorovi Sadílkovi.
S údivem si přečetl zprávu pana profesora a ptal se jestli je to mé výslovné přání.
S panem primářem Bílinou udělal ještě jeden ultrazvuk a já s úlevou vybrala datum císařského řezu.
Do porodnice jsem nastoupila 4.11. předem jsem požádala o jednodůžkový pokoj a měla i štěstí a dostala ho.
Příjemné rodinné prostředí bylo moc fajn a personál také. Postupně
mi personál vysvětloval co bude druhý den následovat a také mi podávali informace na mé a manželovi otázky.
V den "D" mě sestřička vzbudila před šestou. Následovala klasická příprava, klystýr, sprcha, nějaká injekce na uvolnění svalů a ředění krve, katetr.
Manžel přijel asi v osm hodin a do deváté jsme si na pokoji povídali, já byla již připravená a ležela jsem na posteli.
Pár minut po deváté se otebřeli dveře a mladá sestřička s úsměvem řekla - tak kočko jdeme! Nutno říci moc do smíchu mi nebylo,ale už jsem nemohla couvnout :)
Manžel se sestřičkou mě pomalu dovedli na porodní sál, panovala tam veselá nálada a pohoda.
Žádné vážné pohledy ani přísné příkazy co a jak dělat.
Tak mamino, teď Vám řeknu co budeme dělat - tak mě přivítala sestřička od anesteziologa. Vše mi dvakrtát popsala a následně ukazovala nástroje.
Za chvilinku přišel i anesteziolog - opět mladý a usměvavý ohromný chlap a vše mi znova sám vysvětlil.
Můj manžel byl po celou dobu na sále a personál mu nechal výběr kde bude stát a co vše uvidí. ( to že si stoupnul k mým nohám...:) Měl dobrý výhled, ale ustál to !!!!
Anesteziolog byl fantastický a sestřička také necítila jsem ani lokální umrtvovačku. Přesně mi během zákroku popisoval co cítím a tak se také dělo.
Po chviličce se ptal jestli něco cítím, kroutila jsem hlavou, že ne. Smál se, že se ani nediví když už jsem na dva dílky.
PO chviličce jsem uslyšela hrozně ukřivěný dětský pláč a smích od operujícího týmu. Za necelé tři minutky mi sestřička přinesla ještě upatlaný a ubrečený uzlíček. Tak maminko, přišli jsme Ti dát pusinku. Sundala mi kyslíkovou masku a nechala toho mrňouse aby mi "ušpinil" obličej.
Lékař řekl, že vše dopadlo dobře a začalo se šít.
Vše netrvalo ani 45 minut. Odvezli mě na pokoj a do hodiny sestřička přinesla miminko k přiložení.
Rána přišla k sobě asi po 4-5 hodinách po zazvonění jsem dostala Dolsin a bolesti pomalu ustupovali. Po epidurálu nesmíte 24h vstát a ani zvedat hlavu. Postel mi napolohovali tak, že jsem ležela pohodlně a na vše sama dosáhla. Když jsem potřebovala zazvonila jsem si a sestřička vždy ochotně pomohla. Chodily i bez zvonění jen tak se podívat, nebo ukázat miminko.
Dokonce jsem se jednou probudila a sestřička mi seděla u postele a utírala pot z čela. Bylo to moc fajn a lidské.
Druhý den po 10h ráno, přišly dvě sestřičky a pomalu jsem se postavila na nohy, osprchovala, prošla a dostala svého Nicolase už napořád.....
Kojení je po sekci trošku složitější, ale s dobrou vůlí jde vše.
Přiznávám, že jsme se to naučili asi předposlední den v porodnici, ale hlavní je, že jsem si našli společnou řeč.
Druhý den po porodu přišel Mudr. Sadílek a vysvětlil mi proč se malý neotočil. Nemohl, moje děloha měla trochu atypický tvar a jisté výrůstky mu to prostě nedovolili. Normální porod by byl možný, ale pravděpodobnost ukončení císařským řezem byla ohromná. A tak se ptám, proč u Apolináře pan profesor tak trval na klasice. Takhle proběhlo vše v klidu a bez stresu.
V termínu kdy jsme byli v Nera bylo úplně plno a i na klasické gynekologii leželi maminy s mimči.
Nemám jedinou námitku k péči jak o mě tak o naše miminko.
Samozřejmně i personál je z masa a kostí a tak co člověk to vlastní názor a rada na váš dotaz. Myslím si že zdravý selský rozum a dobrá vůle je nejlepší rádce.
Musím ještě říci, že velmi dobře vařili i když některá jídla nejsou pro kojící matky ideální. Kuchyň je centrální a tak je to asi v každé nemocnici.
Ještě jednou moc děkujeme celému personálu. Jmenovitě Dr. Sadílkovi, sestřičkám Věrce Novákové a "RYbce".
Přejeme všem příjemné svátky
Jitka s rodinou