Kláro,
po přečtení Tvého příspěvku mám husí kůži....
Je mi jasné, že v dnešní době to už není o tom, podřídit se lékařskému personálu a jejich rozhodnutí. Na druhou stranu to ale taky chce pozitivní přístup ze strany maminky, která je ochotná s nimi spolupracovat. Věř mi, že vím, o čem mluvím. Jsem dětská sestra.
Jistě je pěkné zajímat se o to, jak bude porod probíhat a snažit se na tu kterou konkrétní eventualitu připravit. Uznej ale, že chtít po porodnících měsíc dopředu vědět, a teď Tě cituji:"KDY budu rodit, JAK budu rodit, JAKOU BUDU MIT NARKOZU A PROC"....to je značně vypovídající o Tobě a Tvém smýšlení.
Co se týká zamluvení si nadstandartního pokoje, je to vždy problém, protože je jistě nefér, aby ho jiní nedostali jen kvůli tomu, že ho má jiná maminka zamluvený, a co když přijede rodit už teď?
Zkrátka-Tvé výroky "Rozhodla jsem se, že porodím císařským řezem a ten den"...to je vážně silný kafe. Jak si myslíš, že by chudáci zdravotníci dopadli, kdyby se každám maminka chovala tak, jako Ty? Myslím, že to není nejen normální,ale ani slušné. Vůbec se nedivím "Asketovi", že Ti navrhl vyšetření psychiatrem.
Další věc-nemohla jsi kojit malou /mimochodem vůbec jsi nezmínila její jméno, stále jen ozn. "miminko"/, protože jsi měla málo mléka. A co takhle zamyslet se nad svou životosprávou po dobu hositalizace? Každý druhý den jsi chodila spát těsně nad ránem, /a to že Tě sestřičky budily po Tvém 3-hod. spánku ke krmení malé, to jim asi nemůžeš vyčítat/, stále jsi jen brečela, měla negativní myšlenky, odsuzovala dopředu každou matku, co Ti dali na pokoj, /ozn. "Alkoholička" je vážně síla!/, nejedla jsi místní stravu /i když není dvakrát chutná, věř, že je určená k tomu,aby spustila laktaci/....ono by to chtělo zamyslet se především sama nad sebou, jak již zmínila jedna kolegyně předemnou /v reakci na Tvůj článek/.

Chápu, že Ti nebylo do skoku, ale už Tvůj přístup před porodem mě přesvědčil o tom, že ten větší podíl viny nebyl v nemocnici a přístupu jejího personálu, ale v Tobě samé. Myslím si, že kdyby jsi rodila v kterékoliv jiné porodnici, napsala by jsi sem úplně stejný srdcervoucí poznatek ze svého porodu..

A teď to myslím úplně vážně. Přeji Ti, aby jsi se z toho brzy vzpamatovala, /protože Ty to všechno jako křivdu asi opravdu bereš/, Tvé dítě potřebuje psychicky a fyzicky zralou matku, co se o něj postará, a nebude se utápět ve vzpomínkách, které jí tolik bolí. Doporučovala bych Ti nějakou formu meditace, či relaxace, která Tě naučí přijímat život lépe a radostněji.

Hodně zdraví Tobě i miminku přeje Markéta.