Zdravím Tě, možná budoucí taťko. Tak za prvé - na okolí se zvysoka vykašli, nemysli na předsudky, nemysli na falešné hry na spořádanost apod. Jediné, co je důležité a co se počítá je Tvoje partnerka, Tvoje zázemí, Tvá rodina, prostě ti, na kterých Ti záleží. Za druhé - nevěšte prosím hlavu, co když se pořád ještě pletete? A když ne, jestli budete mít malého špunta, nezbyde vám přece nic lepšího, než se na ten zázrak těšit, nee? Samozřejmě, nikdo vás nebude lakovat, že to bude jednoduché, ale nejste na tom takhle sami a jediní. Já sama totiž znám jednu právě 16-ctiletou maminku, která si svého těhotenství dokonce nejdřív nezodpovědně několik měsíců vůbec nevšimla (nemluvě o partnerovi). Žádná z rodin pak do poslední chvíle nechtěla vzít na sebe tu těžkou věc, že se postaví za bezradné mladé rodiče a pomůže jim, protože byli jak nešťastný šafářův dvoreček. Nakonec do porodnice odjížděli s papíry k oddání miminka k adopci a s přesvědčením, že to tak bude pro všechny lepší... Do týdne si pro miminko jeli! Můj známý, který to podobně jako my nerad viděl, na to následně utrousil poznámku: " A to kolem toho museli dělat tolik cavyků?"... A teď to hlavní - všichni teď svorně přiznávají, že by jim bylo zle z pomyšlení, kdyby si uvědomili, že někde jim běhá syn, vnouče. A teď? No jsou moc šťastní, moc se snaží malého dobře vychovat, obě babičky i dědečkové pomáhají a i když se té mladé mamině ani nepovedlo pořádně dostudovat, je to prostě mamina a s pomocí všech okolo to určitě zvládne. Tak to bylo pár slov na povzbuzení z reálu. Také si osobně myslím, že potrat je i riziko i smutná věc. Držím vám každopádně moc palečky, ať vám to dopadne, jak nejlíp může. Ať všechno zvládnete a stojíte jeden při druhém.