Po přečtení Vašich příspěvků a ůvah na jméno Tom, Tomík jsem se musela zasmát. Mám syna (4 roky), jmenuje se Marek a prožívala jsem tyto situace večer co večer asi tak do dvou až tří let jeho věku. Teď už sice chodí spát včas, ale co předchází tomu spaní...no neptejte se. A v noci se budí s pravidelností takovou jako by měl v sobě nějaký budík či co. Přeji Vám všem pevné nervy a úsměv na rtech. Dá se to vše vydržet, neboť ty dětské ručičky které Vás hladí a dětský úsměv...to vše je k nezaplacení. Zdraví Vás Zdenča