Lucko,
četla jsem teď Tvoje obavy z toho, že v těhotenství půjdeš s váhou nahoru. Já měřím 174cm. A je to asi tři roky, kdy jsem na tom byla asi podobně jako ty. Vážila jsem 90 když jsem si, řekla, že to takhle dál nejde.Necítila jsem se dobře.
A šla jsem na to od lesa. Protože mám sedavé zaměstnání, tak jsem usoudila, že to bude chtít zvýšit pohyb a snížit příjem potravy (ale s rozumem). Také pro mě v té době nebyl problém sníst celou čokoládu, ale řekla jsem si musíš. Později jsem se naučila sebeovládat a kousek sladkého jsem si třeba jako moučník dala, ale ne víc.Začala jsem jíst menší porce a naposledy asi v 18 hod. potom jen ovoce nebo jsem se napila. A snažila jsem se trošku více hýbat asi tak dvakrát až třikrát v týdnu cvičit (jednou organizovaně a nebo nějak sama alespoň půl hodiny a nešetřila jsem se).
Hnacím motorem se pro mě stalo i to, že jsem se v té době seznámila s mým mužem a on mě v tom všem podporoval (zpočátku jsem mu nic nechtěla říct) no a do roka jsem zhubla asi 18kg a držela jsem se až do teď což jsou už dva roky a to jsem se jen hlídala, abych se nějak moc nerozjedla a občas si doma zacvičila (už nebylo tolik času)
Teď v 18. týdnu těhotenství mám zatím tři kila nahoře a co se týká chutí jsou úplně jiné... prostě jiný stav... Na sladké musím mít opravdu velkou chuť. Raději si dám hromadu ovocného salátu nebo zeleninu, než čokoládu nebo zákusek.
Zatím si hlavu z toho jak to bude dál s váhou nedělám. Říkám si, že když jsem měla dost pevné vůle a šlo to (sice z tuha a před tím bylo několik planých pokusů), tak to půjde zas...
Přeju to samé i Tobě
Vlasta