Milá paní Sylvie,

možná jsem to byla já, kdo Vám oponoval ohledně Vaší kritiky organizace poradny v porodnici, kde jste rodila, možná někdo jiný, ale i v tomto případě se přikláním na stranu oné oponentky.

Dovolím si připojit stručné vysvětlení, proč mi onen systém vyhovoval. Do poradny jsem dojížděla z opačného konce města a cesta tam a zpět mi zabrala celkem tři hodiny. Doma jsem měla dvouleté dítě. To hlídala pětasedmdesátiletá babička se silnými zdravotními obtížemi. Manžel ležel po vážném úrazu v nemocnici. Čerstvě vymalovaný dětský pokoj pro starší holčičku nám vyplavili sousedi. A tak dále.

Za takové situace byly krátké čekací lhůty v prenatální poradně doslova milosrdenstvím a jsem za to tamnímu personálu velmi vděčná. Navíc nemám dojem, že bych se něco podstatného nedozvěděla. Takové Podolí nebo Apolináře bych zvládala asi podstatně hůř, dojíždět do nějaké malé poradny mimo Prahu, třeba do Neratovic, bych si vůbec nemohla bývala dovolit.

Mimochodem, dvakrát ročně musím navštěvovat hematologickou ambulanci. Paní doktorka je nesmírně milá, pozorná, komunikativní, poptá se na rodinu.... A na to vše musím čekat tři i více hodin, protože to dělá takhle s každým pacientem, kterých je ovšem objednáno hodně. Děkuji, nechci. Respektive nemůžu.

Milá Sylvie, jestliže Vám ten život ti nahoře zařídili jednodušeji (a z rozsahu a frekvence Vašich příspěvků soudím, že ano), tak jim tam hodně nahlas poděkujte. A buďte opatrnější při hodnocení názorů jiných, než jsou ty vaše. Často za nimi mohou být věci, o kterých nemáte nejmenší tušení.