Mile maminky,
obracim se na Vas s prosbou o nazor. kdy je vlastne ta spravna doba na miminko. Vy uz to rozhodnuti mate za sebou a urcite jste take hodne premyslely.
Moji rodice byli od mych dvou let rozvedeni, ve 13-ti se mi narodila sestra (ale tatinek opet zadny) a nez jsem stihla udelat statnice, tak nam maminka zemrela a sestru jsem si tedy vzala, v jejich 9-ti letech, do pece. Asi mate predstavu, cim vsim prochazi svobodne matky, ze mnoho z nich je v krtake dobe zralych na psychiatra, zvlaste, pokud je dite zivejsi. Ja jsem si vzdycky rikala, ze pokud si poridim miminko, tak co nejpozdeji a nebo radsi vubec ne, protoze, to, co jsem si prozila, bych uz podruhe nezvladla. Coz bylo relativne v poradku az do chvile, ktera nastala nyni. Budu se vdavat (z lasky), mam krasne misto na bydleni, dobrou praci, prima tchyni a budouci manzel uz planuje miminko. A ja mam panickou hruzu z toho, ze se bude opakovat vse, co me strasi jeste dodnes ve spani, ze ztratim vse, ceho jsem dosahla (praci), dite budu mit "na krku" ja, zatimco muz bude v praci, nikdy neni jiste, jestli muz s vami vydrzi (i kdyz jsem presvedcena, ze ano a miluji ho), a tak bych mohla pokracovat jeste dlouho. Je to vlastne hrozne nespravedlive, kdyz zena musi zmenit cely svuj zivot a obetovat svuj volny cas a konicky a praci a dalsich dvacet let ma o starosti postarano. Ja vim, ze to zni asi osklive, je tu i muz, ale me zkusenosti jsou proste jine. Nevim, s kym se mam poradit, jak jste premyslely vy, co se vam vybavilo pri slovu MIMINKO?
Moc dekuji za odpoved.