Milá Dášo, já vím,že babičky to mají taky často se snachami a dcerami těžké, a nechci tady začínat nějaké hašteření na tolik omleté téma. Píšete o tom, že babičky obětavě pomáhají s dětmi a domácností, přesto že již své děti vychovaly a jsou unavené. Představte si,že mne při soužití s tchyní nejvíce trápilo a mrzelo,(rady bych pochopila) že mi chce neustále se vším pomáhat, ačkoliv jsem to neočekávala a nevyžadovala, považovala jsem za svou povinnost vše zvládnout sama. Naopak by mi udělalo radost vidět babičku odpočívat a bavit se, věnovat se zálibám, chodit s kamarádkami za kulturou S vnoučaty si pohrát, vzít je na procházku, hlídat jen po nejnutnější dobu v nejnutnějších případech. Mileráda bych pro ni uvařila,vyprala a vyžehlila, zvlášť když jsem věděla, jak léta otročila svým dětem a zaslouží si trochu odpočinku. Já byla vychovaná jinak a nesnesla bych,(když mi bylo víc než 12,) aby mi maminka dělala služku. A nechtěla jsem to připustit ani v nové rodině. A věřte nevěřte, se zlou jsem se potázala. Neustále jsem musela bojovat s prapodivným názorem, že přece babičky musí "mladým holkám" pomáhat, ony by to chudinky samy nezvládly, nejsou přece na domácí práce stavěné.....
Uvědomuji si, že to bylo myšleno dobře,ale mne velice trápilo a ponižovalo, že mne někdo považuje za rozmazlenou princezničku, která doma jakživa neviděla vařečku a hadr.....