Zdravím všechny šťastne maminy nebo i ty budoucí.Jsem v koncích.
Když jsem se s partnerem seznámila
mluvil stále jen o dítěti a o svatbě.Miminko se nám nedařilo .Po 1,5 roce neustálých prášků a vyšetřování jsem otěhotněla.První 3 měsíce probíhali normálně.Zdálo se mi,že se těší.Ale teď,je to přesně týden.Jako vyměněný.Je na mě sprostý,vůbec ho nevidím,jezdí domů pozdě, nemluví se mnou.Ale není to kvůli ženské a ni kvůli kamaradům.To vím bezpečně.On byl takový vždycky.Když ho něco tížilo byl stále sám.Nejdříve mi řekl ať se na chvíli odstěhuji k mamce,že se to srovná,ale to jsem nechtěla ani slyšet.Včera už jsem se naštvala a šla za ním.Probíhalo to ale klidně.Řekl mi,že ho to mrzí,ale že ke mně nic necítí.že vůbec neví co se s ním děje a že potřebuje být sám.Že se to určitě srovná.Ale teď že prostě spolu být nemůžeme.Ležel na posteli a díval se jak si balím věci.Hrála jsem mu na city kvůli tomu mimču.Říkala jsem ,jestli mu není líto,že neuvidí jak mi roste břicho a na ultrazvuku jak se hýbe.A on jako že se uvidíme a že se o to dítě postará,začal teď i šetřit dost peníze i když vždycky rozhazoval ,chodí do práce a o víkendu na brigádu,ale neudal mi žádný důvod.Měl slzy v očích když se díval jak si dávám věco do tašky a potom mi zase řekl,ať si ty věci nebalím všechny.Že mi je může přivézt vždycky.Tak jsem mu řekla,že jestli mě nechá odejít tak už se nikdy nevrátím,ale zdálo se mi že to mu nevěří.Podle mě chce abych na 2-3 měsíce odešla k mamce a až ho to přejde,tak zavolá.Ale já nechci už kvůli rodičům.Problém je v tom,že ho strašně miluju.prostě nevím co dělat.Je mi tak mrňavo a hrozně to bolí.Já jsem přesvědčená,že ho to přejde,ale nechi dělat scény a stěhovat se pořád tam a zpět.Naši ho budou hrozně nenávidět
Zatím děkuji
Klára