Milá Kláro,

to co popisuješ, je mi líto a nemyslím si, že Ti poradím, jen Ti mohu zprostředkovat jiné podobné případy z mého okolí.
Kamarádka měla právě asi tříměsíční miminko se svým manželem (po třech letech manželství), když začal být nervní a nesnesitelný, byl sprostý a pak zase brečel, že ho to mrzí, až dokonce přišel s návrhem, aby se rozvedli, že jim (jí a malé ) bude bez něj líp. Trvalo to asi 3 měsíce, celá tato hysterie. Příčina ? Peníze. Založil si vlastní firmu, vzal si na ni velkou půjčku, současně opravovali barák, malou ani manželku téměř neviděl, obchod (firmy) se nedařil. Řešení ? Přišlo samo. Jako velký odborník dostal nabídku od jedné firmy s velice dobrým platem, místo, jaké si vždy přál, firmu si nechal jako přivýdělek, dnes po roce už nechápe, co ho to tenkrát napadlo a právě "pracují" na druhém potomkovi.

Další kamarádka, opět vdaná, opět s jedním miminkem krátce po narození. Bydlí u jejích rodičů (vrámci rodinného domu, kde rodiče mají třípokojový byt, jim přenechali jeden pokoj) , kteří jim tak vypomohli a vypomáhají v situaci (i na pár dalších let), kdy neměli na vlastní bydlení a plánovali si postavit si dům. I on začal být hrubý, nesnsitelný, urážlivý, kamarádku stále z něčeho obviňoval, neskutečně začal žárlit, ... až navrhl, že se rozvedou a on se odstěhuje ke svým rodičům. Příčina ? Také neustále dělal (opravdu až 18 hodin denně) i o víkendech, přes léto a hezké dny a o dovolené boural na pozemku, který koupili, barabiznu, z níž však čistil cihly a vše, co by se dalo použít. Manželku a syna téměř neviděl a na bouráí byl pořád sám. Depresivní určitě pro kažého. Řešení. On se obrátil o 180 stupňů, když bourání skončilo, najednou vylil základy, sám postavil hrubou stavbu, která mu vyběhla pod rukama a dál už musí vše nechat na odborných řemeslnících, takže sice pořád hodně pracuje kvůli penězům, ale ten čas, co trávil na stavbě, teď tráví se svou rodinou a jsou všichni spokojeni. Za rok budou bydlet a v novém plánují i druhého potomka.

Ani jeden z těchto párů se však nerozešel ani dočasně, ani si nedali prostě jen tak pauzu, myslím, že partneři si ty kufry ať už sami nebo vzájemně balí mnohem rychleji, než manželé, tam jakoby to tak lehce nešlo. Vím však, že oba případy, které popisuji, nemají tu tvou větu : "Už k Tobě nic necítím", takže je to něco jiného.

Má rada ? Neumím si něco takového představit, ale já sama musím říct, že bych k rodičům nešla. Máme s manželem tichou dohodu, že cokoli se mezi námi bude dít (za dva a půl roku jsme se zatím naštěstí ještě nepohádali), je to jen naše věc a nebudeme do toho kohokoli zatahovat a už v žádném případě rodinu. Rodina je velice neobjektivní, jednostranná a pro buducnost, i když se Ti dva zase dohodnou, tyhle věci tomu druhému rozhodně nezapomíná. Asi bych raději zmizela k nějaké kamarádce nebo prostě někam úplně jinam, když už bych musela a pro rodinu bych si něco vymyslela, třeba že on je někde služebně (nebo cokoli jiného), tak než být v tomhle stavu doma sama, tak jsem raději u známých, ..., nevím, asi se mi to lehce radí, když ve Tvé situaci nejsem.

Vlastně mám ještě třetí - známou. Brali se , protože byla těhotná. Po dvou měsících se rozvedli, protože on se zamiloval do jiné a k ní také nic necítil. Jeho otec ho vydědil a postavil se i s jeho mámou na stranu té známé, finančně ji podpořili a pomáhlai jí na začátku s miminkem jako babička a dědeček. Do roka se s ním ta jeho láska rozešla. Vrátil se ke své bývalé ženě a ke svému synovi. Opět se vzali. Další zprávy už nemám, takto to dopadlo před čtyřmi lety. Asi jsou spokojeni.

Přeji Ti hodně sil a ať se to co nejdříve srovná.

Jana