Díky své chaotičnosti jsem teprve nyní nalezla rubriku s porodnicemi, takže si sem dovolím hodit takový „výcuc“ z toho, co jsem na Rodinu již dříve napsala. Kdo to již četl, tomu se omlouvám.
V době kdy jsem rodila, se budova přestavovala, takže poměry na LDN (kde momentálně sídlila) byly sice trochu stísněné, ale přesto útulné – 3 porodní sálky. Předesílám, že všichni porodníci byli milí a empatičtí, z této stránky si vůbec nelze stěžovat. Jen trochu pospíchali (ačkoliv děcku se vedlo výborně) – snažili se porod urychlit co to šlo, i když jsem prosila o co nejpřirozenější cestu... Prostě jsou zvyklí to dělat podle sebe. Takže v posledních pár minutách infúze oxytocinu + nástřih. Asi nejvíc mi vadila nemožnost jiné polohy než na zádech. Doma mi na bolesti pomáhala sprcha, uvítala bych porod ve vodě (teď už to je prý v Liberci možné). Tolik k porodníkům a ženským sestrám. Hodnotila bych je velmi kladně, ač se k úplné přirozenosti ještě nedopracovali. Snažili se ale o vstřícný lidský přístup, což není vůbec málo. Dětské sestry naproti tomu obraz hrůzy a děsu. Nechápu, jak někdo s takovým přístupem vůbec může tuto práci vykonávat! Skutečně jedna sestřička byla milá a ochotná i poradit, pár jakž takž, dalších pár už dost hrůza a asi 2 opravdu ukázkové přístupy, jak by to přesně vypadat nemělo. „Maminka“ je pro ně nesvéprávná bytost, jak říkaly „vystresovaná po porodu“ (stres jsem měla, ale z nich), a cokoliv řekne, je nesmysl. Člověk není po porodu ve stavu, kdy by měl náladu se s někým hádat, je v pozici závislé (potřebuje poradit a podpořit a ne kydat hnůj na hlavu!)... Trochu jsem se bavila s 19letou dipl.sestrou, co v porodnici byla na praxi. Říkala, že původně tam chtěla zůstat pracovat, ale že je zdejším personálem a poměry tak zdrcena, že od toho již upustila... Škoda, což?
Ještě co mi vadilo úplně nejvíc – po porodu jsme byly (matka i dítko) v dobré kondici, přesto sestra trvala na tom, že dítě musí „dát prohřát do inkubátoru“. Samozřejmě jsem na ten časný kontakt byla hrozně natěšená a nažhavená – po 9 měsících má matka nárok, ne? Dnes už bych si prosadila, že ho chci hned k sobě, ale byla jsem v tu chvíli nějaká naměkko. Slíbily mi ho za 2hodiny, ale donesly až asi za 5hodin. Když jsem miminko požadovala, dozvěděla jsem se, že má porodnice „určitý řád“ a že na ně nikdo spěchat nebude, že dítě dostanu až uznají za vhodné... Takže jsem pár chmurných hodin bloumala po chodbách a nevěděla, co s malou je – a to bylo prosím dopoledne!
Z toho plyne – není nadto si předem napsat porodní plán a se zaměstnanci porodnice prodiskutovat!! Přeji vám, aby se to podařilo dle vašich představ, spokojené a zdravé miminko, spokojená zdravá a nevystresovaná maminka (a tudíž i tatínek).