Mila Klaro,

je mi opravdu neveselo, kdyz ctu tvuj pribeh, protoze jsem neco podobneho zazila se svym byvalym pritelem (po 5 letech spolecneho ziti), ale na rozdil od tebe jsem nebyla tehotna. Stejne to ale bylo hrozny, nemohla jsem jist ani spat a behem dvou tydnu jsem zhubla asi o 5 kg. Ma to opravdu destruktivni ucinky na organismus a to si ani nesnazim predstavit, co to dela s miminkem. Kdyz se na to zpetne podivam, tak jsem tenkrat udelala jedinou rozumnou vec. Proste jsem si zbalila vsechny svoje veci a odjela k rodicum. Proste jsem nechtela, aby me videl, jak se trapim a taky jsem se neminila doprosovat. Asi za mesic mi zavolal s tim, ze se mu to vsechno rozlezelo v hlave a ze mu moc chybim a tak jsme se behem dalsich 3 mesicu dali znovu dohromady. Vydrzelo nam to asi dalsi 3 roky a pak to skoncilo, jenomze to uz byla uplne jina situace, protoze jsem od nej odesla ja a ted jsem snad celkem stastne vdana.
Opravdu ti doporucuju, prestan trapit sebe a tvoje jeste nenarozene miminko souzitim s nekym, kdo te takhle tyra. Zbal si vsechny svoje veci, ukaz, ze jsi samostatna bytost, ktera se nepotrebuje nekoho doprosovat a odjed k rodicum. To jsou lide, kteri ti urcite pomohou a na ktere se jiste muzes spolehnout. Budes tam mit urcite dost klidu a casu vsechno si promyslet a dat svemu partnerovi cas, aby se s tim vsim vyrovnal a aby se mu konecne rozsvitilo v hlave. Z tveho prispevku mam pocit, ze nema umysl te opustit, pouze se asi docasne zblaznil, ale to se urcite vyleci samo, ale hlavne tim, kdyz ty u toho nebudes asistovat. Pro me je tedy obcas muzske chapani tohoto sveta naprosto nepochopitelne.

Preji ti, abys byla hodne silna, hlavne za toho clovicka, na ktereho se tak tesis.

Martina