Moc prosím o radu,jsem 6 let rozvedená.Manžel odešel, a já zůstala se dvěmy dětmy sama.Mladší syn byl v první třídě, dcera v osmé. Problémy se synem nastaly ve druhé třídě. Škola nás doporučila do P.P. poradny a u syna byla zjištěna dislexie . Syn, nyní v sedmák od té doby nerad chodí do školy a nerad se učí. Výsledky ve škole nejsou dobré M- 4,čJ - 4.Se synem se snažím učit, ale né vždy my čas dovolí. Pracuji na dvě směny a dojíždím. Snažím se s klidem řešit denodenní starosti ,ale někdy už mi prostě dojdou sily. Jsem na vše sama a občas mi tzv.ulítnou nervy .Nakonec pláču já i syn. Za školní neúspěchy syna netrestám, pouze se snažím dohnat učení. Občas ale zjistím ,že mi syn lže a vymýšlí si. Lže, že vyvenčil psa, že se učil, že nemají úkoly, že byl na obědě , že si připravil do školy, že mu paní učitelka sebrala sešit atd. Už mockrát jsem mu nesekala za lhaní, vždy slíbí ,že už je to naposledy ,ale dochází mi trpělivost a hlavně mám strach ,aby to nebylo jěště horší. Důvod lhaní vysvětluje tím, že se bál přiznat abych nebyla smutná. Prý ví, že se to nemá ,ale přesto znovu zalže. S dcerou je vše v pohodě, studuje na VŠ, nikdy nelhala, můžu se na ni ve všem spolennout. Poraďte mi prosím jak synovi vysvětlit že nesmí lhát. Odpustím mu neúspěh ve škole ,ale lhaní ne. Děkuji za odpověď. Jana 40.let