Promiňte, nečetla jsem celou diskuzi, možná opakuju něčí poznámku, ale taky kojím veřejně a ne, že bych tím chtěla něco demonstrovat, už vůbec ne vztah k dítěti. Malá mi vstávala každou hodinu a půl a kojila jsem i hodinu, kdybych pokaždé odešla ze společnosti ostýchavých lidí, tak už jsem tři měsíce zavřená na samotce. Nemám nikoho na hlídání a i kdyby, tak mi ji stejně babička nenakojí, tak malou tahám všude s sebou. Nastávají i takové situace, že holt musíme nakojit na chodbě na magistrátě, finančním úřadě nebo na katastru nemovitostí, protože tam speciální koutky pro kojící matky nemají. Ani nemluvím o kojení v čekárnách u doktorů.
Většina našich přátel je tolerantní, což mi umožňuje i po porodu vést normální společenský život. Jsem jim za to vděčná, mám pocit, že mi to pomáhá překonávat takové to maminkovské blbnutí, kdy se manžela ptám, co bude papat a jestli půjde spinkat :o))