Konečně jsem se prokousala celou diskuzí.
Elo, Anetka mi spí přes den maximálně dvě hodiny. Pokud to budu brát jako čistý čas, tak to máš hodinu na cestu ven, hodinu na cestu zpátky domu nakojit. Při průměrné svižné chůzi čtyři kilometry za hodinu nedojdu ani k nejbližšímu supermarketu na nákup, nepřejdu sídliště, budu celou mateřskou kroužit stále stejnou trasou po parku. Je to pro mne nepředstavitelné.
Šestinedělí jsme trávili dvěmi způsoby- buď Anetka spala, nebo byla přicuclá. Teď je to lepší, ale ne o moc, pořád pije často a dlouho. Nedovedu si představit, že by moje rodina nebo mí přátelé pohoršeně opouštěli místnost, protože začnu kojit. Co tě na tom prosím tak pohoršuje? Jaký je rozdíl krmit ji lžičkou přesnídávkou nebo kojit, pořád je to o tom, že malá chce najíst. Kdybych byla v kůži sestry tvého přítele, velmi by mne tvá reakce mrzela.
Být maminkou je velmi náročné. Taky jsem si představovala, jak pro mne mé dítě bude střed světa, kterému vše přizpůsobím a obětuju se mu, ale jsem dospělý člověk, který potřebuje udržovat kontakt s jinými lidmi, ani netušíš, jak se člověk poté, co celý den tráví doma sám s roztomilým miminkem těší na někoho, s kým bude moct prohodit slovo, že přijdou jiné podněty, než plínky a blinkání. Vždycky jsem se strašně těšila, až přijde sestra s přítelem, sedneme si na dvě hodinky ke kafíčku a budeme drbat. A já bych se měla z těch vzácných dvou hodin v týdnu na hodinu zavřít vedle v pokoji, abych nepohoršovala kojením?
Ba ne, naopak,mám z nich pocit, že je baví pozorovat, jak je malá celá nedočkavá, až se celým tělem třese, pak pomalu s rozběhem strašně srandovně lapá po prsu a loká tak hlasitě a hladově, jako by jí to chtěl někdo jiný sebrat, a pak se zklidní a nezajímá ji ani příklepová vrtačka. Nepozorují mé obnažené tělo, ale ji.
jdeme papat, ahoj