Moniko,
víš co se vybavilo mě při slově miminko ještě loni touhle dobou? Miminko - ANI NÁHODOU! Nechtěla jsem se ani vdávat a děti když, tak později.Měla jsem dobrou práci v bance, skvělého přítele, který se sice chtěl ženit a mít rodinu, ale netlačil na mě, chodila jsem si 3x týdně zacvičit bodystyling, pečovala úzkostlivě o každé deko navíc a dělala spoustu jiných blbostí. Pak po 5 letech v práci mi začali naznačovat, že hovínko u cesty je pro ně důležitější. Rozstonal se můj táta a děda a mě začalo být z toho všeho špatně. Pak jsem se jednou v noci vzbudila, bylo mi strašně smutno a jak jsem tam tak seděla potmě v posteli a přítel spokojeně oddychoval vedle mě, tak mi to došlo a já jsem si řekla, co tady po mě vlastně jednou zůstane. Do čeho víc investovat než do dětí, kam tu všechnu svoji víru a energii nacpat, než do nich. Někdo staví domy a může se na ně se zalíbením dívat i několik generací. A já...? Mám to zapotřebí se honit v práci, aby na mě pak udělali dlouhý nos, má to smysl mít radost ze zhubnutého kila, když děda umírá? Ráno jsem se vzbudila a prohlásila jsem, že vysazuju antikoncepci. Otěhotněla jsem okamžitě. Ještě než jsem to stihla rozhlásit, tak děda v prosinci zemřel, v květnu teta a tři dny po ní (1.6.) moje babička. Bylo jí tu bez dědy smutno. Žili spolu 59 let jako manželé a 5 let spolu chodili. Před čtyřmi měsíci jsem se přestala "bát" svatby a toho báječného přítele jsem si vzala. Za 25 dní budu maminka. A dnes? Dítě je zázrak a jediné kam skutečně má smysl investovat svoje sny - sebe. Všechno ostatní, než život pomíjí.
Přeju Ti hodně štěstí a síly.
Helča