Ahoj Radko,
jsem ráda, že jsem se spletla a že opravdu nevidíš rodičovství tak jednoduše, jak mi to v prvním příspěvku připadalo. To, že mladí rodiče mají pocit, že o něco přicházejí, vím velmi dobře z vlastní zkušenosti, právě proto si myslím, že by se nejméně do dvaceti (kluci spíš ještě déle) rodiči stávat neměli. To, že s miminkem vyrazí do kina (jakkoliv mi to připadá kontroverzní nápad), jejich problémy nevyřeší. Tady jde spíš o ty party a hrr akce, pamatuji si to sama ze svého mládí a i dnes vídám kolem plno juniorů (mám jich několik i v rodině), kterým spíš než vyrazit do kina jde o to vyrazit kamkoliv, neplánovaně, a pořádně zapařit. A to se zkrátka s miminkem zmáknout nedá. Kamarádky z party zaňuchňaj nad kočárkem, pět minut se budou rozplývat, ale potom se kvapně rozloučej a hurá na tah. Kamarády nenadchne ani ten načančaný kočárek. Nemá je čím oslovit. A pokud v sobě mladý "tatínek" nenalezne dostatečnou dávku zodpovědnosti a odříkání (nenalezne!), dříve nebo později pocítí touhu vyrazit s nimi (a vyrazí!). A kdo potom drží černého Petra? Samozřejmě mladinká maminka. A toho bych se bála nejvíc. Protože na nastalou situaci se začnou nabalovat další a další konflikty a nedorozumění a může to v důsledku znamenat začátek konce. Nechci strkat všechny do jednoho pytle, nejspíš by se i našly světlé výjimky, ale jelikož jsem si to sama zažila a nakonec jsem nebyla jediná ( v mojí generaci nebylo těhotenství záhy po maturitě nic zvláštního), vím dobře o čem mluvím. Samozřejmě mohou vypomoci rodiče. Ale pokud budou úlohu pečovatelů o miminko suplovat příliš často, sejmou tím zcela zodpovědnost z biologických rodičů a jejich dozrávací proces se tím ještě zpomalí. Tobě přeju, ať se ti těhotenství brzy podaří, ale všem teenagerům bych ráda vzkázala: "milujte se, ale s množením radši ještě počkejte...!"
Šárka