Milý Jendo.
Tvou situaci jsem zažila. Manžel (milující mne i děti) pod vlivem stresu nezvládl situaci a mohlo to dopadnout velmi zle (zlomil mi 3 obratle). Dál ho miluju a žiju s ním, ale podvědomě mám strach. O sebe a ještě víc o děti. Rozumím vaší ženě, že pro ni není lehké "přijmout", že jí ublížil někdo, od koho by to nečekala.
Já s manželem žiju dál, neumím si představit, že bych měla žít bez něj, ale ten strach je tam neustále a potřebuju být stále ujišťována, že už se to nestane, že mě miluje a ochrání a nedá. A stačí, aby zvýšil hlas a zase si vzpomenu na ten moment, je mi do breku a je mi zle.
Možná by to chtělo párovou terapii s psychologem, kde byste si vysvětlili, na čem váš vztah stojí. Chybu může udělat každý, ale ne každá se dá napravit. :-(