Ahoj,
moc děkuji za postřehy a odpověď. Myslím Jani, že právě ti, co jsi napsala jsou otázky, které jsem chtěla a chci položit Romaně, sresp. diskutoivat o nich. CO se týče nastávajícho manžela, v současné době si vážně nemohu stěžovat, ba naopak. Také je nutno přiznat, že jsem o konvertování k Islámu velmi skeptická a to právě z oněch důvodů o kterých píšeš. Přesto, že je můj přítel velmo slušný a čestný člověk, obávám se prývě absolutní ztráty svobody po svatbě a současně toho, že moje děti budou nuceny vyrůstat a žít bez možnost volby. S přítelem jsem o tom samozřejmě hovořila a jeho odpověď zní, že volbu plně ponechává na mně, přesto ale v poslední době čím dál tím více cítím, že by byl rád, pokud bychom žili podle tradic jeho rodiny, tedy muslimských. Musím se přiznat, že mně to poněkud děsí, protože já nejsem ten typ. Miluji společnost, moji kamarádi jsou i muži, ráda se pěkně oblékám a děsí mně zahalování, přímo nesnáším jakékoliv omezování, miluji cestování. Myslím, že právě tímto mým postojem jsem svého přítele před lety zaujala ale nyní, když se schyluje k vážnějším rozhodnutím našeho života, zdá se, že y byl raději, pokud by všechno bylo jinak. A právě v tom všem tkví moje dotazy, je tedy možné prožít plnohodnotné manželství kdy jsou partneři "zastánci" dvou zcela rozdílých kultur?
Ještě bych ráda dodala, že moje obavy rozhodně nepramení z knížek typu "bez dcerly neodejdu či Fatwa" které jsem samozřejmě četla. Jen se prostě nechci vzdát (nevidím totiž jediný důvod) mého stávajího stylu života.
Děsím se toho, že by se ze mně stala domácí puťka s jediným zájmem a to "jak ve všem vyjít vstříc manželovi a toho bezmezně poslouchat". Pak bych to už prostě a jednoduše nebyla já, prostě absolutní ztráta identity. Pokud se snažím mluvit o tom s přítelem, ja jsem uvedla výše, mám možnost volby ale říká mi pravdu?