Milý Tomáši,

Především byste si měli ujasnit, jak zajistíte základní životní podmínky pro sebe a své dítě:
-Kde budete bydlet?
U jedněch z rodičů, každý u svých?
Soužití dvou generací v jednom bytě není opravdu to nejšťastnější a pořídit si vlastní bydlení je finančně velice náročné.
-Jaký je postoj Vašich rodin?
Pomůžou vám nebo ne a případně v čem a do jaké míry. Jste schopni se o sebe a o dítě postarat bez jejich větší pomoci?
-Jak dokončí maminka, případně i vy studium?
Člověk bez kvalifikace dost těžko sežene slušnou práci, natož pak matka s malým dítětem. Umožní škola matce individuální, večerní či dálkové studium? A pokud ano, opravdu zvládnete se starat o dítě, domácnost a po nocích studovat?
- Z čeho budete žít?
Jaký je váš plat, pokud nestudujete, jaké dostanete sociální dávky? (pro výpočet doporučuji server www.mpsv.cz) A jaké budou Vaše výdaje na bydlení, jídlo, oblečení, dopravu? Vyražte do obchodů a podívejte se, co stojí plenky,kočárek,postýlka, dupačky, dětské botičky, dětská výživa, Sunar atd. Samozřejmě, že nákup oblečení a vybavení můžete řešit nákupem z druhé ruky, ale i to něco stojí. Zeptejte se rodičů, kolik měsíčně vydají za jídlo. Také byste si měli uvědomit, čeho všeho se budete muset vzdát. Především bezstarostného mládí. A to vám nikdo nikdy již nevrátí. Dítě není hračka, která se odloží, když nás omrzí.
Svého volného času a svobodné volby. Každé rozhodnutí budete muset dělat s ohledem na dítě.
Ranního vyspávání a klidných nocí.
Vašeho drobečka nebude vůbec zajímat, že jste nevyspalí a unavení.
Mnoha přátel, protože oni budou mít zcela jiné zájmy než vy. Oni se budou bavit, cestovat, sportovat a vy budete prát plínky a vařit, žehlit, uklízet a jezdit s kočárkem. Váš svět bude zcela jiný. Budete se prostě od svých vrstevníků lišit a přijdou chvíle, kdy jim budete závidět a představovat si, co byste všechno mohli kdyby...
Také přijdou okamžiky, kdy budete mít pocit, že to nezvládnete, že vám všechno přerůstá přes hlavu.
Věřte, že budete mít starostí a problémů víc než dost. A občas se vám to všechno bude zajídat. A to vše se odrazí ve vašem vzájemném vztahu a možná i ve vztahu k dítěti.
Zdá se Vám, že přeháním, že vaše láska vše překoná? Možná. Před 19ti lety jsem řešila stejný problém. Mě bylo 17, mému klukovi 18, oba jsme bydleli u rodičů, studovali. Oba jsme byli ještě skoro děti a čekali jsme dítě. Dnes je z našeho "problému" krásný a zdravý mladý muž, kterého snad už brzo opustí puberta.Jen doufám, že můj syn nepůjde ve stopách svých rodičů. Věřte, že být rodičem v 17 letech je velice náročné. Zvládnout se to sice dá, jen je otázka, za jakou cenu. Toho odříkání, kompromisů a problémů je tu strašně moc. My jsme se rozhodli pro dítě a nelituji, ale svému dítěti bych se to snažila rozmluvit.
Přeji Vám hodně štěstí .
Irena