Stejně jako většina maminek v této diskusi bych i já chtěla velice poděkovat všem skvělým zaměstnancům porodnice U Apolináře.
Příchod naší toužebně očekávané dcerky Agátky jsme si nemohli lépe vychutnat. Porod byl celkem rychlý a díky všem na porodním sále II a mému úžasnému manželovi příjemný.
Na oddělení šestinedělí jsem se cítila jako doma ;o) Všechny sestřičky nám moc pomáhaly. Všemi tak moc kritizované jídlo mě moc chutnalo - co bych za to teď dala - mít navařeno ;o) První den jsem byla na třílůžkovém pokoji, druhý den jsem se přestěhovala na jednolůžkový pokoj. Chtěla jsem ho hlavně kvůli manželovi a návštěvám, ale hned po první noci jsem si uvědomila, že bych raději byla s ostatními maminami. Byla tam větší sranda. Já se cítila opuštěná. Po pěti dnech nás pustili domů. V porodnici mi bylo tak dobře a s ostatními jsme vše tak prožívali, že mi bylo doma dlouho smutno (stejně jako když jsem se jako malá vrátila z tábora). Teď už jsme doma 4 týdny a moc si to spolu užíváme. Agátku kojím a už přibrala 1 kg!
Po této zkušenosti mne velice mrzí, že do zdravotnictví jde tak strašně málo peněz - všichni lékaři a sestřičky by měli být placeni zlatem!!!
Na svůj první porod a pobyt v porodnici mám nádherné vzpomínky.