Milá Věro, Váš dopis jsem si přečetla až teď a mám z toho všeho husí kůži. Je strašné, že v dnešní době plné moderních přístrojů, vědeckých poznatků a pod. se dějou takové věci. Člověk si řekne, že se stát může všelicos, ale když se to dá ovlivnit a dítě zachránit nebo mu nezpůsobit takové trauma, tak to je doslova zvěrstvo. dnes mám pocit, že bych tyto lidi vyházela a vzala jim možnost dál provozovat tuto praxi. dodnes jsem se z toho, co se nám stalo, nedostala a je mi jasné, že to je napořád. jsem ráda, že Váš případ skončil dobře, i když to pro Vás i Vaše dítě muselo být strašné. Nad kroky, které jsme podnikli, se musím zamyslet. ne že bych nevěděla, co jsme učinili, ale ráda bych Vám to podala ve srozumitelné formě. V každém případě jsme požádali nemocnici, ministerstvo zdravotnictví a Českou lékařskou komoru o přešetření celého případu. Po jejich vyjádřeních jsme potřebovali znalecký posudek. Po konstatování znalce, Ministerstva zdravotnictví a ČLK, že k pochybení došlo, jsme podali na kliniku žalobu. To vše samozřejmě vedl právník. Jsou to skoro 3 roky a soud začal napodzim. Nutné je podat žalobu do 2 let od té doby, co k události došlo. U Vás by asi šlo o zanedbání péče se zdravotními následky dítěte, ne? Moc Vám přeji hodně síly, miminku zdraví a pokud se pustíte do sporu s nemocnicí, tak i velkou vytrvalost. Jen bych se ještě ráda zeptala, ve které porodnici se Vám to stalo? Gábina