Štěpánko, všichni jsme chybující. Možná se Ti zdá, že třeba Maceška nebo kdokoliv jiný - adopčák či pěstoun - vystupuje jako "božský rodič". Spíš jde ale o to, že se snažíme s někým podělit o naše radosti a starosti. Jsme daleci toho, abychom se tady vzájemně plácali po zádech, jací jsme bouráci. Možná ale víš a nebudeš překvapená, že jen mizivé procento lidí z okolí chápe, proč jsme se vrhli do tak nejistého a nesnadného podniku, jakým je osvojení. My jim to nevyčítáme, osvojení není (bohužel) v našich krajích samozřejmostí, státní aparát se o jeho propagaci nestará. Je to vlastně přirozené, že se na nás mnoho lidí dívá přes prsty. Proto se ale potřebujeme, proto si tady píšeme svoje příběhy. Abychom viděli, že to jde, i když to často silně drhne. Naše názory na výchovu dětí se mohou diametrálně lišit, ale to nás přece nebude rozdělovat. Díky Maceško za Tvé povídání.