Milá Petro,

myslím, že paní Sylvie nepotřebuje advokáta; obhájit se bravurně dokáže sama a doufám, že se nebudete moc zlobit, když napíšu, že podstatně elegantněji, než tak činíte vy...

Důvod, proč jsem se ozvala, je dvojí. Předně, trochu mi vadí, že paní Sylvie při své vytříbené argumentaci ve prospěch porodních domů a porodů doma si vypomáhá zkušenostmi ze svého porodu, ve kterých se semtam vyskytnou drobné nepravdy. Možná to jsou nepodstatné detaily, ale se železnou pravidelností vyznívají vždy v neprospěch oné porodnice. Paní Sylvie píše: " ...ne každá má žaludek na to, aby své problémy či požadavky probírala před třemi dalšími neznámými ženami..." Kdybych tamní poměry neznala, tak si řeknu - no fuj, co je to za porodnici ??? To, že v ordinaci lékaře je za zavřenými dveřmi vždy jen jedna žena, je už jen nepodstatný detail a málokdo jej bude ověřovat. Podobně před časem psala o tom, že se v této porodnici ženám vnucuje epidurál. Další nepravda. Myslím, že ve prospěch porodních domů hovoří tolik argumentů, že podobné přičerňování reality není nutné.

Dalším důvodem je jiná věc, která s příspěvkem paní Sylvie souvisí jen okrajově. Pochválit něco nebo někoho v porodnici, která se zrovna nehřeje na mediálním výsluní, se tady na Rodině moc nevyplácí. Dříve nebo později se tady najde někdo, kdo z vás kvůli tomu udělá naprostého trotla. Stále častěji se píše o tom, jak jsou ženy, které odmítají nemocniční porod a vše co s ním souvisí, přemýšlivé, sebevědomé, vědí, co chtějí.... Ergo sum - ty ostatní jsou, mám-li to shrnout do jednoho přívlastku, poněkud jednodušší. Není poněkud zcestné usuzovat na tak závažné osobnostní charakteristiky na základě toho, jestli např. chci nebo nechci podstoupit klystýr nebo mi nevadí ústavní prádlo?

Paní Sylvie tak činí ještě poměrně decentním způsobem. I když také jsem našla jeden její starší příspěvek, ve kterém zcela vážně vysvětlovala nějaké paní, která si pochvalovala dobrý pocit z klystýru (zdůrazňuji, POCIT), že ten dobrý pocit mít nemohla, protože WHO má na to jiný názor :-) Svého času byla v tomto ohledu velmi aktivní paní Jana, dva synové, která postupovala vždy podle stejného schématu:

1. Nad dotyčnou, která napsala pozitivní hodnocení, projevila radost, že se jí v porodnici líbilo.

2. Poměry v dané porodnici důkladně zkritizovala, čímž dala dotyčné najevo, že komu se tam líbí, není zcela normální.

3. Dotyčné velmi srdečně popřála k novorozeněti.

Zkrátka - matka je sice ducha slabšího, ale hlavně že dítě je zdravé. Tohle například, Petro, považujete za fér a za diskusi?


P.S. Výraz "ti nahoře" nepovažujte prosím za invektivu. Je to jen trochu zlehčený výraz mé osobní víry a já sama bych za tak příznivé okolnosti, které by mi při péči o malé dítě umožňovaly věnovat se téměř profesionálně tématu, které vyžaduje dost časově náročného studia a vyhledávání, určitě "těm nahoru" poděkovala. Ale to už je samozřejmě osobní věcí paní Sylvie.