Já se připojím k pisatelkám předchozích příspěvků. Nechoď prosím na potrat! Spousta lidí se snaží potraty zlehčovat, ale faktem je, že ženy si nesou pak následky (fyzické, třeba v podobě neplodnosti, ale hlavně psychické) celý život a některé příspěvky z této diskuse to potvrzují. Já osobně znám 4 ženy, které potrat podstoupily a jsou z nich psychické trosky, při pohledu na jiné děti brečí a pořád přemýšlejí, jaké by to jejich malé mělo vlásky, jak by se učilo chodit, mluvit, že by už šlo do školy a strašně toho litují (něco podobného jsem psala už Tomášovi, kdybys měla čas a chuť, můžeš si můj příspěvek přečíst)... Úplně chápu, že jsi na dně, ale lidi právě když jsou na dně, mají tendenci jednat zbrkle a zkratkovitě. Asi bys tohle rozhodnutí měla pořádně zvážit a nebrat to jako jediné možné řešení - dost mě vyděsilo, žes tak jednoduše napsala "po neděli jdu na potrat". Jak ti radily i ostatní, zkus to prodebatovat s rodiči a pokud by to nepomohlo, existují azylové domy pro maminky v obtížné situaci, v Brně je taky jeden takový dům pro ženy, které okolí nutí k potratu... Myslím, že pomoc bys našla i na www.prolife.cz, mohli by ti třeba poskytnout právě zmiňované kontakty na azylové domy, psychickou pomoc apod. pokud by to bylo potřeba. Snad ti pomůžou i příspěvky z této diskuse.
Vím, že není lehké starat se o dítě jako svobodná matka, ale dá se to zvládnout - většinou se ty maminky, které se dostaly do podobné situace jako ty, shodují na tom, že dítě je to jediné, co mají a co jim dělá v životě radost. Ztratila jsi partnera (i když to není definitivní, možná se vše v dobré obrátí, ráda bych tomu věřila), ale když půjdeš na potrat, tak ztratíš i dítě (a možná taky možnost mít jednou další).
Budu ti moc držet palce, abys tímhle těžkým obdobím prošla a aby ses rozhodla správně. Kdybys měla možnost, tak se ozvi, jak vše dopadlo.