Jsem právník. Z eticko občanského hlediska chápu nářky pěstounů na zdlouhavost soudního řízení i další výtky. Z pohledu právníka chci říct, že musí být respektována mezinárodní úmluva o právech dítěte - Česká republika ji podepsala před několika lety, jedná se o smlouvu o základních lidských právech a svobodách, která má přednost před zákonem - zdůrazňuje právo dítěte na rodiče, a to oba a také na prvním místě rodičovskou zodpovědnost. Zejména z těchto dvou hledisek a také samosřejmě vždy v souladu se zájmem dítěte rozhodují soudy. Přistupují k řízení s maximální odpovědností s ohledem na to, že mnohdy rozhodují o velmi složitých osobnostních vztazích. Mediálně vytvořený obraz soudnictví není pravdivý. Jsou zde ojedinělá osobní selhání jednotlivých soudců, ale většina - drtivá - případů je řešena ku prospěchu dítěte s maximální možnou rychlostí se zohledněním všech pránvích aspektů. S ohledem na úpravu provedenou zmíněnou mezinárodní smlouvou není možné zvýšení pravomocí při rozhodování o osudu svěřeného dítěte, změna příjmení bez souhlasu rodičů, vydání cestovního pasu - smlouva stanoví povinnost obecnou, aby o rozhodných otázkách jak osobnostních, tak majetku dítěte rozhodoval nezávislý soud v souladu se zákonodárstvím dané země. Tolik v krátkosti můj příspěvek. Chci jej závěrem dodat, že pěstounská péče je celosvětovým problémem a se stejnými problémy jako my se potýká řada zemí, a to daleko vyspělejších.