Máme doma 7 let starého perského vykastrovaného kocoura.Měla jsem už během těhotenství obavy,jak zvládne příchod nového člena rodiny (do té doby mu byla věnovaná pozornost jako dítěti), ale už v těhotenství mě jeho chování mile překvapilo.Chodil se mnohem častěji mazlit, dříve takový nebyl, jakoby tušil, že za chvíli bude pozdě a už se o lásku nebudeme dělit jen s ním, opatrně tlapičkama našlapoval na mé kulatící se bříško a vůbec, byl prostě jiný. Když se malá narodila,tak je fakt, že prvních pár dní,byl z toho dost vykolejený a na nového člena rodiny koukal divně a s respektem,ale teď už si zvykl a bere jí tak,že tam prostě je.Ví,že musí být ostražitější-umí ho pěkně čapnout za kožíšek- a i když nema velký hlad,radši mističku dokonale vyčistí,než se mu k ní přiblíží Barunka.Nevím,jak moc temperamentní kočičku máte doma vy,ale náš pohodový kocour vše zvládl v pohodě a totéž přeji i Tobě.