Dobrý den. Zaujal mě Váš příspěvěk, a tak mi nedá nezareagovat a neposlat tak alespoň pár slov podpory.Myslím, že vím jak Vám je,obdivuji Vaše rozhodnutí a věřím, že když se chce, jde všechno. Jen mám malinko obavy, že rozhodnutí soudu nějakou dobu potrvá, přecejenom jste hodně mladá, a to je "podezřelé"..Já osobně jsem ze tří sourozenců a také jsem strávila (téměř 3 roky) v odobném zařízení.Mám o rok starší sestru a o šest let mladšího bratra, dnes je mu 20.Řešili jsme obdobnou situaci a sestra jej nakonec do své péče dostala, jemu bylo 15, jí 22, měla stabilní zaměstnání, přítele a podnájem 1+1(!).Následně se nastěhovali zpět do trvalého bydliště po matce, kde vyrovnali dluhy,a tak zde bydlí dodnes.Záleží tedy na benevolenci sociálních pracovníků i Vaší snaze. Obávám se ale, že při studiu to bude obtížné, až nemožné.Sestra studium přerušila a maturitu si dálkově dodělává až teď. Případně to ještě rok vydržet, bratra navštěvovat a využít času k zajištění zázemí, třeba právě v domácnosti u Vašeho otce..Vím, že každý den navíc strávený v obdobném zařízení je teď trápením, ale věřte, že se to dá zvládnout, a že to rychle uteče. Jinak je samozřejmě možné brášku svěřit např.babičce, atp. Přeji Vám hodně trpělivosti a štěstí ;-)! S pozdravem, Veronika.