Ahoj Miluš snažilko,nejsem sice Jana,ale snad ti moje zkušenost bude ku prospěchu. Můj manžel je Němec a žijeme v Čechách, takže než se nám narodil 1.syn,hledala jsem literaturu ohledně billingvismu. Dočetla jsem se,že by jeden rodič měl mluvit (v našem případě) česky, druhý (v našem případě) německy.Společně mluvíme německy. A všechno je v pořádku. Kluci mluví bez problémů německy,i když jim občas chybí slovní zásoba v němčině, protože většinou řeší problémy a specifické věci se mnou (asi jako s každou mámou), ale když chtějí něco říct tátovi a chybí jim slovíčko,zeptají se.Starší chodil od 5 let ve školce ještě na angličtinu,teď v tom pokračuje 5-hodinovým (1xtýdně) pobytem v angl.prostředí spojeným s výukou angličtiny. Nemluví anglicky,ale dost rozumí a hlavně nemá zábrany, co se jazyků týče, takže vím,že i tu angličtinu zvládneme.Teď je trošku zpruzelej,protože nemluví a nerozumí anglicky tak,jak německy,a to ho rozčiluje,ale to se poddá.Tak tolik moje zkušenosti,přeji vše dobré. Bez jazyků se člověk dnes nejen neobejde,ale díky nim má mnohem větší rozhled,prostor. A to je to podstatné. Iva