Rodila jsem v Krči před necelým půl rokem a tady jsou moje zkušenosti a postřehy. Na začátku chci podotknout, že jsem byla během těhotenství 2x hospitalizovaná na oddělení šestinedělí a měla jsem možnost pozorovat práci sestřiček z gynekologického oddělení a zároveň i z novorozeneckého, vždy jsem ležela na pokoji s maminkou a miminkem a taky to, že jsem navštěvovala kurzy pořádané p. Šimánkovou (moc se mi líbily).
Nejdříve k porodu. Nechci popisovat celý porod, bylo by to velice dlouhé, takže jenom ve zkratce. Můj porod byl velice krásný, u porodu jsem měla p. MUDr. Čihákovou, s personálem jsem byla velice spokojená, manžel byl u porodu, mohl být se mnou ve sprše, byl tam i míč, prostě si nemůžu na nic a nikoho stěžovat. Patřím mezi ty štastné, které neměly velké bolesti, otvírala jsem se, aniž bych měla časté kontrakce - ty jsem měla asi po 15 min. Strašně moc mi pomohla sprcha a míč ve sprše. Myslím si, že právě teplá voda pomohla k tomu, že jsem se tak rychle otvírala aniž bych měla kontrakce. Ještě chci poznamenat, že jsem před dvěma roky byla na konizaci a lékaři mě upozorňovali, že se budu při porodu hůře otvírat! Na porodní sál jsem šla asi v 19.30 hod. zhruba 2 hod. jsem byla ve sprše, někdy v 21.30 mi píchli oxytocin na vyvolání kontrakcí. Ty skutečně nastaly po nějaké době, pak jsem měla skutečné porodní bolesti a ve 23.05 hod. byla Kristýnka na světě. Porod byl celkem rychlý, šití jsem necítila, bylo to umrtvené, p. doktorka Čiháková si se mnou povídala, byla opravdu moc skvělá a patří jí můj dík! Co se týče mých spolubydlících, tak si žádná na porod nestěžovala, mám na mysli doktory nebo sestry.
Jinou zkušenost mám ale s novorozeneckým oddělením. Dlouho jsem přemýšlela, jak moc jsem ovlivněná tím, že jsem měla problémy s kojením, dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat a byla to skutečně na nějakou dobu moje černá můra. Nakonec jsem došla k závěru (hlavně na základě rozhovorů se spolubydlícími a mým vlastním pozorováním během 2 pobytů během těhotenství), že chyba není jenom na mě (jak jsem si původně myslela, protože v těhotenství a po porodu jsou hormony hodně rozhozené) , ale velkou roli v tom měly sestřičky. Porodnici v Krči jsem si vybrala právě proto, že podporuje kojení a myslela jsem si, že dělají vše proto, aby maminky kojily. Netušila jsem, že budu mít nějaké problémy s kojením, musím přiznat, že jsem se o kojení v těhotenství nějak nezajímala, prostě jsem si myslela, že je to přirozená věc a nebudu mít problémy. Opak byl pravdou. Naneštěstí mi ani moje gynekoložka prsa neprohlédla. Při prvním kojení mi položily dceru na postel a pomohly s přisátím. Pak už jsem to měla dělat sama, ale zjistila jsem, že dcera má problémy s přisátím k prsu. Ukázalo se, že moje bradavky jsou o něco menší - nebo zploštělé a že to bude chvilku trvat, než si zvykne na mé bradavky.Sestry mi daly formovače bradavek a to je vše.Po 2 dnech, kdy se mi nalila prsa bylo přisátí daleko obtížnější, zkoušela jsem to třeba celou hodinu pak se mi dcera přisála anebo nepřisála a já jsem šla poprosit nějakou sestru, aby mi pomohla. Sestrám se to vždy podařilo, nikdy se mi nepodařilo zjistit, co dělám špatně. Stejné to bylo s odstříkáváním mléka. Musela jsem si sama říci, aby mi to ukázaly, mě to samozřejmě nešlo, přestože jsem to dělala podle vyčtených instrukcí. Sestra na mě koukala a nebyla schopna mi říci, co jsem dělala špatně. Když mléko nestříkalo, řekla jenom to je špatně. Na to, jak se mléko odstříkává, jsem přišla až doma, dokonce jsem zjistila, kde jsem dělala chybu. A právě proto, že jsem v nemocnici neuměla odstříkávat, přisávání bylo o to obtížnější. Vždy, když jsem šla poprosit sestru, aby mi pomohla s přisátím, tak jejich reakce byly dost neochotné, o pohledech ani nemluvě, většinou provázené komentáři - "no maminko, to si nemůžete alespoň odstříkat mléko, když máte ty prsa tak nalité", nebo "to se musíte naučit sama, doma vám taky nebude nikdo pomáhat"(to je sice pravda, ale já jsem čekala, že mě to naučí, poradí, řeknou co dělám špatně), jedna mladší sestra byla dokonce velice hrubá, její stik mého dvorce byl velice silný a tím pádem hodně, hodně bolestivý. Prostě se jí nelíbilo, že jsem ji o něco poprosila.
Byla jsem svědkem toho, jak jedna maminka se ptá druhé maminky, jak se odstříkává mléko, prý se nechtěla znuvu ptát sestry, že byla velice nepříjemná. Podobných nepříjemných zážitků jsem zažila, viděla nebo slyšela daleko více.
Nechci to všechno psát, byl by to dlouhý příspěvek. Nakonec to všechno dopadlo tak, že domů jsem odcházela jako plně kojící maminka s tím, že moje dcera měla dokonce při odchodu porodní váhu. Kojila jsem zhruba po 2 hodinách a dcera byla u prsu přisátá asi 1 hod. Doma - při návštěvě dětské lékařky mi p. doktorka řekla, že mám kojit po 3 hodinách. A to si myslím, že byl počátek konce s naším kojením. Po 2 hodinách byla dcera schopna se nějakým způsobem přisát, zřejmě držela bradavka ještě nějaký tvar, ale po 3 hod. se přisávala stále hůře, někdy to trvalo i 2 hodiny. Nakonec, když už něměla jídlo 6 hodin, řičela hlady, tak jsem mléko odstříkala a dala přes injekční stříkačku.
Dcera zhubla o 20 dkg a doktorka mi řekla, že mám přikrmovat sunarem, no a následně se mi nepodařilo, aby se Kristýnka přisála, dostávala jenom odstříkané mléko a sunar.
Chtěla bych se ještě vrátit k porodnici.
Jsem velice zklamaná nemocnicí, která se honosí titulem Baby Friendly Hospital a má pesonál takový jaký má. Postrádala jsem přátelský přístup sester (s gynekologickým oddělením se to nedá vůbec srovnávat). Větší zájem sester ukázat možné způsoby kojení, různé pomůcky atd. a hlavně brát zřetel na to, že rodičky mají rozhozené hormony a jsou velice citlivé! Nevím, jestli to jsou věci, které jsem si měla sama předem nastudovat a zjistit, právě proto jsem si vybrala nemocnici v Krči, doufala sem, že mě to tam všechno naučí.S určitou hořkostí čtu na internetu všechny možné články o kojení a vždy, když je článek podepsán nějakým zástupcem Ligy pro kojení si říkám, že článku už bylo dost a možná by se měli více věnovat svému oddělení v nemocnici v Krči.
Nechci také obviňovat všechny sestry, ale obzvláště ty mladší se chovaly opravdu hrozně. V předešlých příspěvcích to už někdo zmiňoval.
S manželem bychom chtěli ještě jedno miminko a stále uvažuji, půjdu-li znovu do Krče, protože pobyt na novorozeneckém oddělení se mi opravdu nelíbil.