Je mi 23let a přeně tak dlouho má moje maminka RS.Její stav se celých 23let zhoršuje a teď už chodí po bytě pouze o francouzských holích a venku pouze jen na invalidním vozíku, chtěla jsem jen říct, že strašně důležité pro tyhle lidi je to, aby veděli, že nejsou sami a že za nimi stojí někdo kdo tady pro ně vždycky bude. Je strašná nemoc nikdy v životě bych to nikomu nepřála, ale musí se sní bojovät, takže koho to postihlo nebo máte někoho kolem se s ereskou, tak jim maximálně pomáhejte a nikdy je neopuštějte.