Ahoj Pavlíno,

řekla bych, že není čeho se bát. Já jsem první pohyby začala cítit na přelomu 18. a 19. týdne, jsem spíš hubenější, takže asi proto přišly pohyby dřív než v tom 20. týdnu, který se uvádí pro prvorodičky.

Cca. první dva týdny jsem pohyby cítila jenom vleže na zádech, někdy trochu i naboku. Teď je cítím i vsedě a někdy trošku i ve stoje. Ale nevybavuju si, že bych je někdy cítila například při chůzi. Možná jo, ale když jsi sama v pohybu, vnímáš pohyby miminka asi míň.

Nějak moc rychle se ale intenzita pohybu nemění, alespoň u mne. Občas taky panikařím, když třeba mimčo určitou dobu necítím, ale je to spíš tím, že se soustředím na jiné věci. Samozdřejmě taky někdy spí, přičemž se moc nehýbá. Vždycky si pak lehnu a hladím mimino a ukecávám ho (je to 100% kluk), aby se pohnul. No a on milostivě párkrát kopne, jako kdyby říkal "No jo mamino, tak abys měla klid" a spí dál.

Minulý týden jsem si nechala nahrát ultrazvuk na video, což doporučuju. Kdykoli si pak můžu pustit miminko na videu. To, jak srdíčko krásně bije, je strašně uklidňující. Stejně jako to, jak je ten náš kluk už teď krásnej. Zrovna jsem ten den podléhala takové drobné depresi z toho, že to těhotenství je už moc dlouhé a z obav, abych donosila zdravé miminko a tak. Ten ultrazvuk mě postavil na nohy a dodal mi odvahu do těch dalších čtyřech měsíců.

Takže si to pokud možno užívej, a příliš se nestrachuj, případně je asi dobré, zeptat se na ty pohyby v poradně.

Měj se hezky,
Štěpánka